A my jsme tančily

v tom parku veselém

ze staré známosti

říkaly jsme mu -Ty-,

když objevil se znenadání

bláznivý rubáš zametače

ten v krásné barvě pomeranče

a řekl, že jsme Doroty.

A jak tak tiše zametal

a hučel si - to není pro mě -,

nametl na lopatku sen

a moji duši marnivou

prokletou v dračí dech

tu pro výstrahu nechal

na jednom ještě rozesmátém stromě.