Noc rozlouskl zas nový den
jako veverka oříšek,
s červánky prchl krásný sen,
marně si drbu kožíšek,

bych blešku pochybností svých
o smyslů žití vypudil,
se rtů mých vypařil se smích,
kdes Ty, o níž jsem tajně  snil?

Zmizíš jak pára nad hrncem,
polibek nedáš mi ani,
po němž já tolik toužil jsem,
než vzalo mi Tě svítání...

Měníš se v klamnou vidinu,
odcházíš tiše kamsi v dál...
Proč nevystoupíš ze stínu?
Já cítil bych se jako král!