Korálky z něžných úsměvů,
pestrých jak duše Tvoje,
na něžnou pavučinu snů
navlékám, Lásko moje!

Za víčky skrývám obraz Tvůj,
v prstech hebkost Tvé tváře,
teď v touze mé mne následuj,
andílku z kalendáře!

Tvým rytmem bije srdce mé,
sám Kupid Tvými ústy
hovoří a když rety Tvé
nelíbám, prázdný, pustý

svět zdá se  bez Tvé Něhy,
sovičko moje pálená,
smutek můj nezná břehy,
když chvíli jsi mi vzdálená,

jako bych nebyl celý,
jsi lepší půlka mého Já,
a pro ten pocit skvělý

"mít Tě"  člověk i duši dá...