Ještě včera to dávalo smysl,
ještě slunce šlo spát s nadějí..
Stín pokryl strachem radost,
že překonat lze cokoliv.
Těžce a s bolestí jsme postavili stěny,
ve kterých se už dá žít.
Jen v náručí se choulit stačí,
když může člověk uvěřit.
Ještě včera to dávalo smysl,
ještě slunce šlo spát s nadějí..
Než tupá slova rychlým tahem
přesekla všechno ve chvíli.
Sny, sliby i víru, že je v co doufat a pro co žít,
že je kde začít a kde snít.
Soucit a lítost zadupaly lásku..
Možná ten jediný okamžik a ..
volba, co bolí a bolet neskončí.
Ještě včera to dávalo smysl,
ještě slunce šlo spát s nadějí..
O bolest méně ve světě snad,
Děsivá rána, cos však zasadil.
Bezesná noc a jiný den,
Budoucnost jiná než jsi nakreslil.
Volils i jiným, nejsi bůh
a střepů srdce nikdy nezbavíš.
|