Báseň č.4
Dny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.
Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.
Ale má duše zatím dlí ještě a Maří Magdaleny
na planetě Laskasi.
Je tvář v zrcadle podrazem mého Já?
Je dlaň lstí mého Já?
Je sdrce intrikou mého Já?
Slepá v slepotě potácím se tak v zahradě růžové.
Sny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.
Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.
Ale má duše zatím ještě staví oblačné a větrné hrady
s Maří Magdalenou na planetě Laskasi.
Je tvář v zrcadle iluzí mého Já?
Je dlaň nadějí mého Já?
Je srdce vírou mého Já?
Slepá v nicotě potácím se tak v zahradě růžové.
Sny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.
Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.
Ale má duše se zatím ještě potápí v bílém oceánu
s Maří magdalenou na planetě Laskasi.
Je tvář v zrcadle věrností mého Já?
Je dlaň spravdlností mého Já?
Je srdce odpovědností mého Já?
Slepá v jsoucnu potácím se tak v zahradě růžové.
Sny s hlavou v podpaží a útěcha bezútěšná
padly vyčerpáním na zem,
protože má duše se vrátila do fyzického těla. |