Celé dny vyčkávám marně Hermése,

prolévá slzy ze stavu země,

je třeba čekat ho, vzývat jemně,

jinak nám Olymp svou pomoc nesnese.

Znám muže stavící křídla ze sonát,

volí jen moll akord pro své cesty,

poletí do Řecka najít pěsti,

které se pokusí provždy překonat.

Doufám, že spatříme zase sloupoví,

jenž  kolem moře se k slunci tyčí,

Zeus tam vzdálenou bolest zničí

a Hermés už mi snad potom odpoví.