|
|
|
taková malá pohádečka Autor: Michaelenka (Občasný) - publikováno 12.6.2001 (07:34:24), v časopise 13.6.2000
|
| |
Nevím, jestli je tohle úplně podivné, asi je to spíš jen divné, no ale, říct by se to asi mělo.
Letní odpoledne bývají krásná. ještě vlastně ani nebylo léto, jen to tak vypadalo, vždyť přece končil květen. Procházela jsem se po louce, naboso, protože tráva byla tak lákavá, že jsem ji musela cítit, nešlo to jinak.
Hladila jsem listy stromů, dýchala jsem vůni nezralých třešní a těšila se. Na třešně, i na celý život. Snila jsem a postupně jsem se celá propadala do sebe.
A On! Foukal mi do vlasů chmýří zpampelišek a tvrdil mi, že ony jsou svět, každá zvlášť, a že on ten svět musí zničit, vždyť to je prý poslání lidstva. Ne tvořit, ale ničit. A surově si mě přitáhl a políbil mě a líbal mě dlouho, dokud svítilo slunce, a pak si otevřel pivo a řekl, že můžu jít, že se omlouvá, že tohle vážně nechtěl.
Ale chtěl, já to věděla, stejně jako věděly ty pampelišky, že on má pravdu, ale že i já ji mám, když tvrdím, že svět se zničit nedá, že pokaždé zněj kousek zbude a vyroste nový. "Který zas někoho zničí," posmíval se mi. "Nech si ty romantický kecy, všichni jednou chcípnem , tak nač morálka, nač romantika, nač žít?" A pak se omlouvá, blázen.
A tak jsem zůstala a leželi jsme vedle sebe, ne že bychom dál zajít nechtěli, ale ani tenhle ""drsňák"" neměl odvahu začít. A já ... ? To se nesluší!
Stejně ho mám ráda, ne proto, že bych musela, když ...
Ne, proto ne, ale protože on má jistotu, že zná pravdu. On si nevymýšlí dojemné scény, jen řekne, co chce a co cítí, a umí se vyjádřit, i když se to lidem nelíbí, protože je sprostý.
Tehdy, když jsem mu konečně pošeptala, že fakt chci a hned, tehdy se na mě dlouho díval a mlčel. Ne, nic nedramatizoval, jen najednou nevěděl a to ho zmátlo.
Vážně, bylo to děsný, čekat , co udělá a bát se ho vyrušit.
Pohladil mě po vlasech. "Konec? Začátek?”zmátl mě.
Vypadal, jako by chtěl odejít, ale nezvedal se, neodcházel.Asi měl jít, neměl to dělat.Bylo to špatný, morálně, ale muselo to být, jinak bychom se ztoho nedostali.
Děj.....děj si domyslete.....
Jen jednu větu tehdy řekl:”Seru na to, že seš moje ségra!"
|
|
|