JÁ A TY

Řeknu ti, lásko, co dávno už víš,
ty jsi můj zámek a já jsem tvůj klíč.
V dobrém i zlém ty při mně stůj,
já jsem tvůj cukr a ty jsi má sůl.

Já vykřičet to chci do celého světa,
že máme se rádi, jako štětec a paleta.
Našla jsem v tobě toho pravého muže,
patříš ke mně, jako k trnu patří růže.

Já báseň jsem a ty jsi můj rým,
jsi světlo mé a já jsem tvůj stín.
Někdy jsem radost tvá a ty jsi můj splín,
jindy jsi na rány mé lékem hojivým.

Jsem tvůj sluneční jas a ty jsi můj měsíční třpyt,
jeden bez druhého už nemůžeme být.
Trávíme spolu volnou chvíli každičkou,
jsi hrncem mým a já jsem tvojí pokličkou.

Když bůh mě tvořil, určitě na slunci se hřál,
a když tvořil tebe, tak ve stínu pak vychládal.
Jeden druhému jsme byli určeni osudem,
proto jsem tvojí nocí a ty jsi mým dnem.

Štěstím se nám oběma až dech tají,
když loďkou a veslem nás lidé nazývají.
Život s tebou krásnější zdá se mi,
ty jsi můj domov a já jsem tvé zázemí.