HRAD Z LÁSKY STAVĚNÝ

Já ze své lásky postavit chci ti hrad,
na krásném místě bude stát.
Ta stavba, která stát jednou bude tu,
základy bude mít jen z našich polibků.

Každé cihle chci tiše pošeptat,
jak jsi krásná, jak moc mám tě rád.
Střecha bude ze samých úsměvů tvých hřejivých,
aby uvnitř teplo bylo, až přijde mráz a sníh.

Spousta oken prosklených,
bude z objetí mých a tvých.
A do každé kliky u dveří,
vložím spoustu slov upřímných.

Každý schod, který vytvořím,
zaliji trochou vzájemné lásky naší.
Spoustu let pak každý schůdek vydrží,
a nezničí jej ani vliv počasí.

Na místo dveří vchodových,
já nedobytnou bránu postavím.
Abych tě ochránil před každým člověkem zlým...
A na jiné muže abych, přiznám se, tolik nežárlil!

Kolem hradu spoustu stromů vysázím,
aby ti dávaly v horkých dnech chladivý stín.
Ale hlavní brána, jak tě znám,
bude pro každého dobrého člověka pořád dokořán.

Já slibuji, že ve dne v noci budu dřít,
abychom spolu mohli v našem hradě, brzy, navždy žít...