"O plnosti
Jellymann G., uspokojen právě skončeným obchodním jednáním, a radující se z plnosti svého života, vyšel ven do rozpálené ulice; ... - na rohu spatřil žebrajícího muže.
Ten musel přibýt do města teprve před nedlouhou chvílí – drobný žlutý kvítek v jeho klopě byl ještě dočista čerstvý.
Jellymann G. s překypující duší přistoupil k němu, a zahleděl se do jeho klidných, měkce se usmívajících očí. Cítil převahu ve všech směrech nad tím zaprášeným nuzákem, a z toho něco jako otcovskou povinnost promluvit k němu milou řečí, a tak ho povzbudit a ukázat cestu z tohoto nejnižšího stavu. -Velkoryse přehlédnuv nastavenou dlaň, položil mu svou ruku na rameno, a otázal se mírně žoviálně, přec však vlídně: „-Proč ty, mladý a zdravý, zjevně plný síly, zůstáváš tak dole, a to naprosto klidně a ani trochu se nevzpírající?“
Ta ruka i ta otázka toho muže překvapily, a tak na moment ztuhnul jeho obličej; -i jeho oči ztvrdily svůj pohled.
Jellymann G., volnou rukou si rozepnuv knoflíček u krku, a pohodlně se rozkročiv, neočekával ani odpověď; naslinil si jazykem rty, a chystal se pohovořit něco o tom, že člověk patří jen tam, kam se sám cítí patřit, i když ho snad něco na čas pozvedne či potopí, i obecně o ambicích, o palčivé touze po vyniknutí a o nelítostném boji k jejímu naplnění, o tvorbě cílů a o nevýjimkovém zapojení veškerého potenciálu k jejich dosažení, o železných pravidlech náhodnosti a jejich využití, o relativnosti působení času a o relativnosti jeho spotřeby, o neomezených inspiračních prostorech a o rozumovém ovlivňování mimosmyslových sfér, také o některých teoriích pánů H., J. a C., a samozřejmě i o vlastních zkušenostech a postřezích z těchto oblastí.
„-Jsem tak blíže andělům, myslím,“ odpověděl přece ten tulák, opět již s upřímným a mírným úsměvem ve svých hlubokých očích. „-I ten oděv máme podobný, jen ten můj je špinavější, to od prachu a toho všeho na zemi…“
Jellymann G., kterému tímto byl naprosto vzat vítr z plachet, nechal pomalu klesnout tu svou sebevědomou ruku. Nenašel již žádný protiargument.
Bylo zřejmé, a viděl to nyní i on, že ten člověk je daleko blíže Absolutnímu životu.
„Budu muset do svých záležitostí zanést více rovnováhy,“ pomyslel si pak.
Hodlal totiž i nadále setrvat u své práce, která ho tak bavila, a jejími výsledky pak přispět k celkovému nadějnému vývoji; -přisoudil jí prostě jen správnější místo ve svém životě.
." |