Promiň, lásko, že se ptám, kolik žen jsi miloval? Kolikrát jsi láskou zklamán byl, a kolik žen ty sám jsi opustil?
Nevím milá proč se ptáš, proč mne náhle zpovídáš? Chceš-li však odpověď, tak zde ji tedy máš:
Já mnohokrát jsem lásku okusil, a mockrát jsem prožil zklamání… Bylo pár žen, které jsem jen proto opustil, abych jiné učinil, lásky vyznání…
Ať zvědavost a pochybnosti, nikdy nezničí to krásné co je v nás. Žijme jenom přítomností, minulost, ať vezme ďas!
Z kolika úst jsi, milý, polibky plnými doušky pil? Kolikrát jsi v pravou lásku uvěřil? Kolik jsi hladil ženských těl? Kolik bylo těch, za kterými bys na kraj světa šel?
Ta ústa, lásko má, já spočítat neumím. Kolik žen muž pohladil, o tom nikdy nemluví. V pravou lásku já vždycky jsem věřit chtěl, jen za takovou bych na kraj světa šel….
A co pro tebe, má lásko, já jsem? Podobám se některé z těch žen? Jsem pro tebe také jen jedna z nich? I mne uzamkneš jednou, jen do vzpomínek svých?
Ty, má lásko, jsi pro mne vším, nepodobáš se těm ženám minulým. Tvojí láskou, já svůj život naplním, nebudeš patřit nikdy jen ke vzpomínkám mým….
S tebou já věřím v budoucnost, věřím v tebe a to - moc! Ty oplácíš mi lásku a cit, jsi prostě žena, jakou jsem vždy chtěl mít…
|