Červená karkulka
Jde Karkulka v temném lese,
košík v ruce těžký nese,
zmáhá ji to, nožky bolí,
k odpočinku proto svolí,
najde palouk trávy svěží,
bácne do něj a už leží,
jen se koukne na nebesa,
její zrak už zvolna klesá.
Jde vlk šedý v temném lese,
krutý hlad si v břichu nese,
snad mžitky už má před očima,
vidí v trávě jak kdosi dřímá,
zbystří zbystra svůj bystrý zrak
a jde se kouknout na přízrak.
Nešálil ho fantóm hladu,
má to oči, ústa, bradu,
je to v celém červeném,
oj žaludku, to se pomějem!
Už se chystá k trestnému činu,
v tom zamyslí se na vteřinu,
vždyť tu holku už často viděl,
jak bábince nosí jídla příděl!
Tak mu mozek plány kuje,
jak na obou si pošmakuje.
Teď se schovám do košíčku
a pak sním dívku, i babičku.
Naplněný svou skvělou vizí,
v košíčku hned na to zmizí.
Karkulka si už mne oči,
na nožky zas hbitě skočí,
je zas celá plná síly,
stačí šlofík jen na chvíli.
Vezme košík, jde dál v lese,
houpe rukou, koš se třese,
co se stalo z nenadání?
vlk v něm usnul při houpání!
Pokračuje se zpěvem v cestě,
už bude u cíle, už bude v městě,
dnes nenese jídlo pro babku,
ale koš plný rozličných odpadků.
Otevře košík by odpadky třídila,
plasty v žlutý kontejner vhodila,
papírové obaly v kontejner modrý,
skleněné - pro zelený jsou dobrý.
Kde se vzala ale ta šedá kůže,
kam vyhodit ji jenom může?
Nakonec ji hodí v kontejner na smetí,
v tom popelářské auto po silnici přiletí,
naloží odpadky i s vlkem a jede na skládku,
Karkulka zůstala živá a celá v pořádku,
protože třídila odpadky - toť její spasení
proto tohle moudré ponaučení:
Třiďte pečlivě odpadky,
ať život máte jak z pohádky!
|