Návraty  ( I. )

   Vánoce je nejlépe hodnotit v červnu. Lidi nejsou naměkko, nekupují si blbé dárky, netváří se, že se mají rádi a jenom sluníčko tak nějak prosvětlí ty jejich černé duše...

   Den se moc nelišil svým průběhem od ostatních. Vláček pomalu dokodrcal do stanice - bez blbých prohlídek policajtů se sapíky a psy. Bylo na to ještě brzy, nikoho nezastřelili, nic nebouchlo, nikoho zatím neprobodli. Dokonce se Stevovi povedlo ukořistit grátis místní noviny bez žvástů o šílených kravách, nebo o prasatech s chřipajznou.

   Lidi byli bez náhubků a nehráli si na Michaela. Stejně v tom neměl po přečtení plátku úplně jasno, čeho je víc škoda. Někteí lidi byli sami sobě mnohem horším nebezpečím - než ty krávy, nebo chrochtající čuníci a přece je neizolovali a neutratili. Blbost se šíří od nepaměti neomezeně rychlejším způsobem, s většími následky a nikdo jí zatím nedal 6-ku za pandemii.

S tímhle pocitem se zababušil do bundy a přetáhl si přes hlavu kapuci.

   V kombinaci s černými vyztuženými kapsáči a těžkými pracovními boty v ten den vypadal obzvlášť přitažlivě.

   Cesta do pobočky po svých měla jako vždy své kouzlo, jenom oblastní smog probouzel smysly a přesvědčoval ho, že je ještě naživu.

   Graham si ten den moc kluků nevšímal. Od té doby, jak najal mladou "dupu" s výstřihem po piercing ho začali vzrušovat i jiné věci jako práce. Zase mohl začít fungovat business, pesos byly čerstvě den na účtu.

   I Jay, který vypadnul z ještěrky, když se začal bezdůvodně se skleněnými očičkama smát na zákazníkovi - vyvolal na Stevovi tváři po dlouhé době úsměv. Hlavou se mu ale u ranního kafe honili stále myšlenky, jak dát těm pracantům férově " adios ".

-"  Co tady stojíš bitch ? "- ozval se Chrissie. -" Šluka ? "

- " ... dyť víš že, ne "- bránil se Steve se smíchem.

- " ... nechci skončit jako ty - vylízaný bastard ".

   Měl toho kluka z Dolní Guinei tak nějak rád a snažil se ho pochopit. Hoch tlumil bolest zlaté žíly nějakým bordelem a tak, když neskučel právě za rohem - culil se od ucha k uchu a svítili na něm bílo - žluté zuby. Byl na to všechno tak nějak ještě mladý ...

-" Už jsi si našel kluka s menším Chrissie ? ... - to jen, aby tě stále nebolela ta řiť... " - vracel mu tu " bitch ".

Prozatím vypudil z hlavy myšlenku zvednout Chrissiemu o pauze na památku ještěrkou 20-ti letého Golfa a vypodložit mu ho cihlami. Tye s pobavením sledoval Chrissieho ataky hubenými hnáty na robustního Steva, který se chechtal a uhejbal.

-" Byl jsem mistrem ve sprintu ! Veliký sportovec " fuck in hell " !"- funěl Chrissie.

- " Jó, a já vyhrál v loterii 50 melounů a babička dělá modelku pro Gucciho ..." ! " Chrissie, mě by tak nějak stačilo, abys přestal vidět ty fucking lišky na garáži a mohls volit ... :-). V téhle 7-mi mil. díře jsi s těma haluškami jediný, jiný musí kurva do ZOO ..." - nepřestával se chechtat Steve.

  Jay do toho přidal svoji imitaci -  " Kss, kss fox " - a vypadl z ještěrky podruhé.

   Tímhle běžným folklórem si zpestřovali dřinu a marasmus, který z nich vymýval každý den zbytky lidskosti a vyšších citů. Nikdo nevěděl za kolik to má, tak šlapali naplno a pomalu přidávali ...

   Steva ale tížilo svědomí, kdo bude na Chrissieho a Tye dávat pozor, když se vrátí domů ...

-" Měl jsi si dát. Neboj nic, já na tom šlapu od 15-ti let a furt jsem tady... "- dělal moudrého Tye.  Postavou byl drobnější, podivuhodně rozumově na tom rozhodně líp, jak ty opice okolo a tak jim dělal šéfa. Ve volným čase dělal DJ-je a mixoval nějakou muziku, kterou dokázal poslouchat jenom on po chemii, která ho vynesla do nebes rychlostí Concorde.

A nebýt pozdějšího incidentu, kdy v sobotu dopoledne levitoval na ještěrce s tekoucími slinami - mohla být jeho budoucnost o něco lepší jak jeho oveček.

-" Tye musím domů..." - začal Steve.

-" To je OK, zas ty fucking Vánoce. Přílet ?"

-" Tento krát - one way ticket - brachu. Chceme s princeznou začít nový život, víš ? "

-" Hele nežvaň, láska je pro děcka. Musíš ke mně o víkendu na převýchovu. Pořádám s bráchy party, ale děvky si musíš platit sám, o ostatní se postarám. "- bručel dál Tye.

" Holky šikmoočky po 50 quids na hlavu a můžeš si s nimi dělat skoro co chceš, not too bad ... ".

Tye se na chvilinku zasnil v roli dominanta úchylných p-ček co mu nosili za 5 quids pouliční prodavačky. By the way, koupou jedné prasárny takovéto produkce nebo zboží na jedno použití - každý podpoří režim, který s lidmi zachází hůř jak s čuníky. Kupujte víc.

-" Toto je fakt vážné Tye, budeme něco zařizovat "- zkoušel dál Steve.

   Když viděl, jak si Jay na cestu vláčkem jde dozadu spakovat dobroty ke koulím do obrovských špinavěj slipů - pochopil, že nadešel čas a musí to urychlit.

" Hele, možná budu potřebovat ty společenské boty z prodejny - abych byl fešák ...,  hm ? "

-" Počkej bastarde tady " - šeptl Tye a zmizel z dohledu. Za chvíli se vracel s krabicí těch nej kožených bot s ocelí, jaké vyhrabal.

-" To máš dárek ode mně. Budu ti tady držet místo měsíc, rozumíš ? Vybav si věci a vrať se chlape ..."- řekl a odvrátil se.

Po těhle slovách by Steve přísahal, že v Tyeových očích bylo mokro. Nebylo mu to tak úplně jedno ...

Tye se na tátovém pohřbu smál a city neprojevoval ani k bráchovi - který s ním bydlel, přežíval.

-" Budeš mi chybět příteli " - podal mu ruku Steve a upaloval do šatny.

   Všechny ostatní řeči byly zbytečné, s kluky si většinou rozuměli bez slov po tom, co prožili v zimě, dešti a větru, který prolejzal do kostí a v prachu v yardu s irským " dobytkem ". Michael si usekl prst, Tye se třásl o něco víc, Chrissie měl svoje halušky a vypasenec Jay svojí nenávist. Všichni, ale měli taky svoje sny, o které jediné nemohli přijít.  Jeho spolubydlící kdysi prý z legie, co se krmil rýžovým pudingem - to vydržel 3 měsíce a hajde do pseudopohody. Holt slabé kusy odpadají, zákon přirozeného výběru.

   Steve měl jízdenku na východ zabookovanou asi rok, vždycky to ale bylo 50 na 50, jestli to stihne. Už se docela těšil na ten nárazový adrenalin, krátkodobý pocit štěstí - který se objevil, pokud se mu něco povedlo.

   Na život s klišé najivního loutkového divadla plného paradoxů - jako houpačka - jednou nahoru, jednou dolů...

   Ten mizerný den za pár šupů, které měli tehdy ještě nějakou hodnotu bez keců o krizi vnímal o něco pozitivněji - na konci šichty ho čekala přece jenom změna.

   Cesta.

 © 2009 Sartre2