Do měkkých kopečků mechu
vsakuje tvoje krev v tuhnoucí hmotu
na zbytky kostí a tkání se milostrdně snáší jehličí
na tvoji duši padá plášť zapomnění
stále jsi se neodpoutal z tohoto místa

Je 2.listopadu - dnes je i tvůj svátek
nepatříš mezi moře světel spoutané v záři
voskových kelímků
stovky duší se neslyšně vznášejí mezi nimi

Beru do rukou jeden výtisk novin
pilot suchoje zahynul v jeho troskách
příčinou mohlo být složení paliva
já vím jak to bylo - ale oni musí hledat dál
člověk v jediném okamžiku podá ruku svému osudu
a je jedno jak se to stane
světlo šmolkových očí náhle znehybní
řetězec času se rozpadá jako korálky náhrdelníku osudu

V zelené záři,lékař pomáhá tišit bolest nemocnému
zlaté majáky neuchopitelného světla dokonalosti
vedou zástupy
v nachových záblescích nenávisti
oběť vepisuje pečeť na čelo svým vrahům
kolo života se roztáčí a v jeho pohybu
žebrák stoupá do výšin
zatímco mocní mizí v propadlišti dějin
v palácích,chatrčích a jeskyních stvořeného

Do měkkých kopečků mechu
vsakuje tvoje krev v tuhnoucí hmotu
na zybtky kostí a tkání s emilostrdně snáší jehličí
na tvoji duši padá plášť zapomnění
V duchu šeptám poslední slova na rozloučenou

Jsem smutná,jak Oslava v osm hodin ráno.....