"O poznání
Jellymann G., chtějící nějak vyniknout, věděl, že "musí" hodně znát; -rozhodl se tedy nejdříve projít "Palácem všeobecného vědění".
„Očistěte si řádně obuv, člověče!“ upozornil jej přívětivě hned u vchodu muž, který dělal tu vrátného, a který byl náležitě hrdý na mramorovou dlažbu a na zde položené vzácné koberce, tak umně zdobené.
V první hale Jellymannovo sebevědomí mírně stouplo, neboť mnohé věci mu tu přeci byly alespoň vzdáleně známé nebo povědomé. Ovšem z té prvé místnůstky vcházelo se do další síně, mnohem prostornější, a tu z mnoha poznání se až tajil dech.
Jellymann G. se nadšeně vrhnul do prohlídky.
Měl chuť zdržet se u mnoha exponátů, většinou alespoň relativně jasně tu osvětlených, a i díky zrcadlům "dost dobře" prohlédnutelných ze všech stran, ale jeho zvědavost, živená letmými pohledy skrz nedovřené další dveře, ho popoháněla stále kupředu. ... -Hned po krátkém zastavení u jedné přeplněné vitríny odbíhal zase ke druhé, aniž by se k té předcházející, i přes svá předsevzetí , byť jen pohledem ještě vrátil, procházel chvatným krokem dlouhé řady tabulí, co jej neupoutaly žádným z "náhodně" zachycených slov, a stalo se mu také několikrát, že s očima upnutýma k objektu "na dálku" lákavému proběhnul nevšímavě kolem dalších věcí za povšimnutí stojících. ...-Byl až zdrcen "nesmírnou" bohatostí následujících obrovských sálů, z kterých vedly ne jedny, ale hned několikeré další dveře, skrývající celou spleť dalších prostor, tak krásných a tak zajímavých !
Byl jako u vytržení; - tak hnala jej ta jeho dychtivost.
Procházel dál a dál, dokud nezačal se v tom labyrintu alespoň trochu orientovat; propracovával se hojně navštěvovanými i polozapomenutými místnostmi do těch nejvzdálenějších a nejtmavších koutů, byl nadšen novými souvislostmi, když náhle otevřel průchod tam, kde již dříve byl, a dokonce díky své intuitivní fantazii objevil v několika zdánlivě slepých sálech další, dobře "skryté" dveře, a několikrát se mu i zdálo, že vstoupil do míst, kde před ním ještě nikdo nikdy nebyl.
-To ale samozřejmě "muselo" být pouze klamné zdání.
Čím chvatněji procházel tím Palácem, tím jasněji věděl, že stihne jen velice málo do "zavírací" hodiny, a na další návštěvy, tak nejisté, se spoléhat nechtěl. Mrzelo jej, že podcenil rozlehlost celého areálu, a že si ráno nepřivstal – to nyní již nešlo napravit, pohánělo jej to ovšem alespoň k ještě většímu úsilí.
Brzy však pochopil, že jeho snaha je nadlidská, že přesto mnoho prostor ani neprojde.
Zastavil se na chvíli, vyšel na chodbu a chladnou vodou omyl rozpálené tváře.
Potřeboval uklidnit své srdce a vydýchat se.
Dál jeho počínání bylo systematičtější, ne již tak "zběsilé". ... -Získal totiž potřebný nadhled v oblastech svých zájmů dosáhnutím alespoň zdánlivě nejzazších prostor v několika křídlech oné monstrózní stavby, a postupoval pak dále důkladněji mezi těmi vějířovými směry, i když běžný postup je -většinou tedy prý -"zcela" opačný. -O tom jej ale naštěstí nikdo předem nepoučil.
Při svém odchodu však, již za večerní tmy, byl k smrti unaven, a tak nepřinutil se ani opsat si adresy dalších objektů, hodných navštívení.
Sám je potom hledal zbytečně dlouho – a některé vypátrat nebylo vůbec lehké.
I v nich pak rád postupoval co nejdříve až na konec, zoufale snažil se stihnout všechno najednou, neboť obával se, že se již nevrátí, že možná je tu zároveň poprvé i naposled, a že tedy všechno "to" tak krásně přichystané ani letmo nepozná, že snad nějakou "náhodou" zrovna ten nejbohatší sál zůstane mu "navždy", navždy utajen ! ."
|