potkal jsem ho

když šel z druhé strany času

v očích naděje

a chůze bujará

zatím co já unaveně

kráčel do podzimu

jeho cesta vedla do jara

zastavil se

na cestu se tiše zeptal

jak lidé žijí

na té naší straně

zaváhal jsem ale potom

po pravdě náš život

vylíčil mu odhodlaně

a čím více

minulosti jsem se blížil

tím víc v očích

naděje mu svitne

a jak pravěk líčím věrně

v  jeho tváře koutku

maličký se úsměv kmitne

jak tam u vás

když mi osud jít už velí

na cestu se ptám

co že v čase za hranicí

zachvěje se celým tělem

 těžkou dlaní setře maně

slzu z oka stékající