Dnes je ve mně pusto a prázdno.

Nenaplnila mne žádná radost, žádný cit.

To všechno krásné, co jsem si kdy vysnila se rozplynulo a vítr mé sny odvál někam mezi duny, do moře písku a žížně.

I má duše žízní. Schne a sesychá prázdnotou, pocitem méněcennosti, nedostatkem lásky kolem sebe, nedostatkem projeveného zájmu.

Chřadne. Umírá.

Ale tam někde, tam někde je určitě lék, ale...?

Ale čí ruce, skrze koho,  kdo mi jej vloží do úst a podá sklenici vody na zapití?

Kdy ale?

Umře má duše? Stihnou to ty ruce? Budou vůbec chtít pomoci?

...???...