TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 14.11. Sáva

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Sbohem
Autor: LeeRicope (Občasný) - smazáno

Poznámky k tomuto příspěvku

Lamarski (Občasný) - 24.8.2009 > Určitě se mi líbily ty prostřihy do minulosti. Popisy v zajetí pořád zavání tak nějak hloupým americkým patriotickým filmem, promiň to označení. Je fakt, že ve válce jsme nebyla a mučení také nemám každý víkend na seznamu, přesto mi to nepřijde uvěřitelné. Četla jsem třeba příběh o znásilňování a mučení ženy v Africe ve vojenském táboře, a to tedy byla síla. Věřím, že jsi chtěl na začátku i na konci popsat jak vojáka zřídili, ale ty pocity... popisuje to jako by byl fit. Zkus se zeptat třeba rodící ženský 16 hodin, jak myslí na bolest a věř, že ti to takhle rozumně nikdy nepopíše. Bude to nejspíš směska sebelítosti a odevzdanosti - ať se stane cokoli hlavně ale rychle. Takže doporučuji přečíst si válečné romány od autorů, co prožili světové války, třeba tam najdeš klíč k popisu utrpení a jeho snášení.

		<reagovat

LeeRicope (Občasný) - 26.8.2009 > Díky za názor. Mám trošku pocit že jsme se tentokrát nepochopili. Hrdina je zachycený v okamžiku kdy už k rozhodnutí došlo a má světlou chvilku. Je to jen taková bilance před koncem...Zajatý voják má na výběr ze tří možností. 1. Totální sračka, podlézání, líbání nohou... 2. Tvrďák, bolestivé, zbytečné... 3. Patriot, uchování si nějakých hodnot navzdory těm zvířatům okolo... (v tom případě zemřeš s myšlenkou, že je to jako ve špatném filmu/ povídce :) )

		<reagovat

Lamarski (Občasný) - 26.8.2009 > Jeho rozhodnutí zemřít je jasné a chválihodné, mě šlo jen o zpracování toho "utrpení" na začátku. Ten popis, co všechno mu udělali, nějak jsem s ním ani nesoucítila. Možná přidat víc emocí? Těžko to posoudit, nikdy mě nemučili, mohu jen porovnávat, jak na mě to čtení působilo. krom té africké ženy ve vojenském táboře jsme četla i příběhy vězňů mučených v padesátých letech GRU (sovětskou kontrarozvědkou). Z toho jde děs, možná dobré k inspiraci. Třeba ty prostřihy do minulosti mi přišly bezvadné, snadno uvěřitelné.

		<reagovat

LeeRicope (Občasný) - 26.8.2009 > Chtěl jsem to napsat takhle, jasně, stručně. O mučení jak píšeš byly napsány děsivé knihy, bohužel podle pravdy. Nechci je kopírovat nebo z nich vycházet. Je rozdíl mezi vyděšeným civilistou který se dostane do „špatných rukou” a mezi tvrdým vojákem, který už zabíjel a který přijímá vinu i trest. Vím, že ve zlomových okamžicích, kdy jde o všechno, je člověk ledově klidný a veškeré emoce ustanou. Psát se teprve učím a proto tohle dílko nebudu obhajovat co do kvality, jen Tvoje reakce mi přišla tentokrát taková přemrštěná. Doporučuješ číst válečné romány a hledat klíč k utrpení..., proč? Abych to příště mohl napsat podle té „správné” šablony? Mám své vlastní zážitky, které jsem vnímal po svém. Nechci je sbírat v jiných knihách a pak je jejich stylem dávat na papír jakoby za sebe...

		<reagovat

	Lamarski (Občasný) - 27.8.2009 > LeeRicope> Nemusíš nic kopírovat. Je to tvůj příběh a když jsi s ním spokojen, je to jenom dobře.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)