Jak ruské matrjošky

naskládané v sobě

tři generace dcer

já - notně zpuchřelá

a ve mně moje dcera plamenná

drzá a hrdá jako beránek

v jehož znamení

je zrozená

a v ní šumí z přístrojů

to srdce maličké

její dcera, její bláznivý

střelec střelený

co dobývačně přemýšlí

zda váhy nejsou lepší čas.

Já matka matek, matrjoška

bych chtěla v sobě udržet

ten žhavý proud bolesti

ta dvě křehká malá těla

a nevypustit dřív je do světa

než bude jejich čas.

A zatím sama křehká, 

zraněná. A všude v mém těle

dřevěném, praskliny

kudy život uniká.  Bezruká

beznohá bezmocná matrjoška.

Věčná úzkost, nekonečný strach.