DRAK Z ROKU 2000

Stalo se jednou, že světoznámý cestovatel, z nikomu neznámých důvodů, pozměnil trasu své výzkumné cesty tropickými pralesy a narazil na jeskyni. V té jeskyni žil houf netopýrů. Byla to zkrátka jeskyně se vším všudy, ba ještě něčím navíc. Mám namysli pohádkovou maxiještěrku s větším počtem hlav. Draka.

„Já jsem drak!“ zahřímala ještěrka sedmihlasně, čímž strhla menší kamennou spršku. Až na pohyby nezbytně nutné k oprášení se to cestovatelem ani nehnulo.

„Já jsem DRAK!!“ opakovala ještěrka s větším důrazem na poslední slovo.

„Tak to máš smůlu,“ odpověděl otrlý cestovatel a dál si zaujatě prohlížel krápníkovou výzdobu jeskyně, jedinečnou svými barvami a tvary.

„Jakou smůlu?!“ vyjekl drak raněný cizincovým nezájmem. „Nechci smůlu! Chci princeznu!“

„Jakou princeznu, ty zkamenělino?!“

„Mladou, hezkou…“

„Já ti dám princeznu!“

„Dej!“

„HOUBY dostaneš!“

„CoO?“

„Buď rád, že o tobě neřeknu zoologům.“

„Zooco? Komu?“ nechápal drak.

„Si nepřej vědět, co by s tebou udělali.“

„Zoolorové?“

„Zoologové,“ opravil ho cestovatel.

„Co?“

„Nic proti tomu, co by z tebe zbylo, kdyby ses dostal do spárů novinářům.“

„Novináři, novináři,“ ušklíbl se drak, aniž by tušil, co to slovo znamená. „Co by mě, draku jak stodola, mohli udělat nějací-“

„By ses divil,“ přerušil jeho úvahy cestovatel.

„Nacpali by tě do takhle malý bedýnky, stodolo.“ (Ono se to na papíře špatně ukazuje, ale podle těch pohybů to byla bedýnka velikosti televize) „A ta bedýnka,“ pokračoval cestovatel, „je navíc ještě plná všelijakejch lidí a zvířat a zvěrstev, vohně, krve a smrti. Podávali by si tě z ruky do ruky, tahali se vo tebe, úplně tě vysáli a vyždímali, vyrazili z tebe, co se dá a-“

„A pak?“ zašeptal drak bez dechu.

„Pak bys nejspíš z toho všeho chcíp. A až bys chcíp…“ „Stačí,“ zvedl se drakovi žaludek.

„…by tě pitvali…“

„Dost!“

 „…a úplně tě rozpitvali…“

 „Dost povídám! Tas MEČ!

„Meč? Prosím tě!“usmál se cestovatel. „Vsadím se, žes z tý svý díry už dobrejch pět set let nevylez! Umíš vůbec ještě chrlit oheň?“

„Sleduj!“ nadechl se drak a – „HOUBY UMÍŠ!“ přerušil cestovatel jeho pokus. „Taková jiskřička! To člověku, kdyby přeskočilo v palici a řekl si: zničím svět! tak v tu ránu…“

„Joj.“

„…je po všem.“

„I po mně?“

„Po všem.“

„Uletím!“

„Kam?“

„Do hor!“

„Prosím tě. Řekl jsem po všem. Po všem je i po horách a kdo ví, jaké to vůbec je s tím tvým létáním.“

„Sleduj!“ křikl drak a rozmáchl se k vrávoravému letu, cestovatel ho sledoval se shovívavým úsměvem.

„HOUBY umíš!“ schladil ho, když zase přistál. „Takový letopád! Mezitím, co ty si tady vyspáváš, člověk předhonil zvuk, vykročil do vesmíru a už i po Měsíci se procházel. Zem, vodu, vzduch, všechno už si člověk zabral pro sebe. Drakům zbyly akorát jeskyně. A nebo klece, vyber si.“

„A když se nedám?“

„To bych si rozmyslel.“

„Ale já když se vzteknu!“ nechtěl se stále ještě přesvědčit drak. „Já když se rozběsním…!“ Ale i o tuto poslední naději ho cestovatel připravil: „To právě chtějí. Rychle tě strčí do bedýnky, armáda ti odpočítá tvejch sedm hlav, takže zoologové nebudou mít práci s pitváním a jenom si tě sesbírají.“

„Takže,“ svěsil drak hlavy,  „princezna nebude?“

                                     Člověče, draku!

                                     Lidi se změnili!

                                     A dokud se nezmění

                                     Ty děkuj bohu

                                     Za svou jeskyni