|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Moje malá hypnabilita – ze vzpomínek hypnotizéra
Autor: romann (Občasný) - publikováno 1.10.2002 (00:07:53)
|
|  |
|
První pokusy s autohypnózou jsem měl kolem osmnácti let. Nastudoval jsem si dostupnou literaturu o hledání vody pomocí proutku, ale ať jsem to zkoušel jak chtěl, proutek se ani nehnul. Ani kyvadélko nemělo chuť ke spolupráci. Pojal jsem podezření, že vše je jen výmysl.
Mnoho let nato jsem zkoušel meditovat podle návodu z knih. Nedělo se nic. Až jednou se objevilo světlo. Polekal jsem se a nechal toho... Začal jsem chodit na meditace k jistému učiteli, ale po dvou letech mě vnitřní hlas řekl, abych tam už nechodil. Nic se tam totiž nedělo, jen mě z neznámého důvodu občas tekly slzy z očí. Kupodivu mě nenapadlo zkoumat, jaký hlas to byl.
Až v roce 1992 se začalo něco dít. Bylo to na holotropním dýchání. Dýchal jsem namáhavě a dlouho, ale kromě křečí v roce se nic moc nedělo. Pak jsem jakoby usnul, či kamsi ulétl a pak si uvědomil, že vidím nějaký vyšívaný koberec. Křečovitě jsem na něj upíral zrak, konečně se něco dělo! Obraz se pomalu rozplynul. Znovu jsem dýchal jako divý, znovu kamsi ulétl a zas e uviděl koberec. Teď už měl daleko složitější vzor. Až později mi došlo, že to byly mandaly, ukazující cestu k Bohu, jež mi ukazovaly, jak si svojí křečovitostí sám stavím překážky. Na dalším dýchání jsem zažil další zajímavou věc – nedělo se nic, jen se mi zastavily myšlenky a pak se pomalu objevovaly, ale byly hodně kvalitní.
Když jsem poprvé zkoušel channeling, zíral jsem dle rady z knihy dr. Moodyho do džbánu s vodou, ale nedělo se vůbec nic. Až když jsem zavolal svoji dceru, rozběhl se můj první úspěšný pokus. Záviděl jsem jí a začal z knih studovat jak se provádí hypnózy. Navštívil jsem i profesionálního hypnotizéra, ale jeho téměř hodinové hypnotické sugesce byly zcela neúspěšné.
Později se o totéž snažili mí přátelé. To jsem již channeling učil, ale sám ho ještě neuměl. Hypnotizovat druhé se mi ale dařilo dobře. Média mi v začátcích hodně pomohla. Jeden mě zavedl do jeskyně u Srbska, ale ač se poctivě snažil, cítil jsem vnitřní odmítání a přičítal ho mé nechuti. Vidíš to vlnobití, ptal se mě pak rezi gnovaně. Nevidím, odpověděl jsem totiž, ač něco podobného bylo slabě vidět.
Druhý se také dlouho a poctivě snažil a opět nic. Co cítíš, řekni myšlenku, která ti přichází, zavelel. Výsměch, řekl jsem po pravdě, ale nechápal její význam. Proboha proč, reagoval rezignovaně.
Vše se změnilo až po první skutečné meditaci a až nyní vím, že mě tak božské chránilo a chrání vlivu zvenčí. Jen Ono mě může zhypnotizovat.
|
|
|
