KOUKÁM

jak ladně sedíš

na bobku v trávě

a na tváři úsměv

tančí ti hravě.

Snad

                                                  bylo to včera

          snad pozítří

sad

                                                         tráva, a potok,

         ti verbíři.

Verbíři jdou a jdou,

životy verbujou.

Teď

                                                   pozdě je plakati,

         marno je vzpomínat,

leť

                                                   pánů se tázati

             proč musím umírat

                v blátě?

S tvou fotkou to ale půjde lépe.

    Určitě...