O USÍNÁNÍ
Večer když uléhám a než oddám se spánku
o tobě v duchu vždy přečtu si stránku.
V té nádherné knize, je písmo jen zlaté
stejně jak v srdci mém tvé rysy vryté.
Však nejenom večer jsi středem mé mysli.
Tak jako snílek si svůj sen vysní
tak i já ve snu jsem každou noc s tebou
v nich lásku mou k nohám dávám ti celou.
Často se dívám do tvých očí krásných,
upřímných, hlubokých, čistých a jasných.
Děkuji andělům, že ty oči znám,
však co se v nich skrývá, vím jen já sám.
Mohl bych napsat o těch očích román.
Veliký, dlouhý a krásný jak Korán.
Však lépe je mlčet, tvou krásu jen vnímat,
a ve snu jen stud ze rtů potají slíbat.
Dávám se plně té bezbřehé kráse,
že vždycky když usnu tak zase a zase
mým hostem jsi v nádherném snění
však i v tom snu já bojím se probuzení.
Miluji Tebe, tvou duši i tělo,
Tvé oči, nos, srdce, Tebe celou
se vším tím krásným co kolem krouží,
co vidí jen ti, co po Tobě touží.
Jsi jako květina, co její pyl voní
jak kytka růží, co trhal jsem vloni,
jak rozkvetlý sad v němž jabloně kvetou
co svojí vůní včelám hlavy jen pletou.
Když v mysli Tě mám, má duše je šťastná,
jsi moje slunce, má hvězda krásná
co nade mnou svítí a mé kroky hlídá
když s láskou naší se den a noc střídá.
Jsi moje štěstí, můj smutek i žal
však nebýt Tebe nevím, kde bych teď stál.
Léčíš mou duši, mé srdce, mou mysl,
tak jako šalvěj, či med, nebo dobromysl.
Pro mě jsi všelék na bolavé srdíčko……..
jsi moje láska, můj život, mé Sluníčko……..
|