Pod tlejícími oblaky

voda i břeh

vše jediná noc

vzorovaná mlaskotem vln

tak přidušeně

jako vrásy mokrého jehličí

umí mlčet

jen bílé chodby

Maminko tatínku

zachrání mě slovo

rozpuštěné v krvi?

Nese se vzduchem

bublina plující

proti mrakům

co ještě se svíjejí

v pobouřkových křečích

Měkké slunce ho rozžehlo

nehybné

ve zpomaleném tichu

vyčkává na přerod

sílu lisujíc

z lipových semen

Smlouva plamene

zpolovic už strávená

vždyť jiní teď přijdou ručit

a do písku vrůstat