„Dobrý den!“

- potlesk-

„Jsem rád, že vás, naše věrné diváky, mohu znovu přivítat u naší pravidelné kuchařské šou, ve které se vždy dozvíte pouze ty nejlepší recepty pro opravdové fajnšmekry!

- potlesk-

Jsem tomu rád také proto, že naše celosvětově nejsledovanější šou pokračuje ve vysílání i přes ony otřesné přírodní katastrofy, které se poslední dobou sypou jedna za druhou na naše diváky po celém světě. Ale nezoufejte, Berlín vysílá dál a vždy tu pro vás bude, koneckonců my Němci jsme vždy byli strážci civilizace, cha cha.

- potlesk-

A do třetice jsem tomu také rád proto, že právě dnes máme pro vás opravdovou BOMBU! Do našeho pořadu přijal pozvání šéfkuchařský génius, který opředen dosud záhadou,před nedávnem jako by se zjevil na mezinárodní scéně. Ale dnes je skutečně zde a jeho nová kuchařka Vaříme s Creatorem je na nejlepší cestě stát se nejprodávanějším bestsellerem, dovoluji si říci Biblí, kuchařského umění.

Prosím přivítejte za bouřlivého potlesku pana Creatora.

- potlesk- chrrrrrrrrrrrrrrrr.......................chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr........na obrazovce naběhl rámeček s textem: Prosíme omluvte občasné výpadky ve vysílání způsobené vlivem silných elektromagnetických atmosférických bouří.

Chrrrrrrrrrrrrrr.......“Dobrý Den“

„Dobrý den, vítám Vás v naší šou pane Creatore. Musím říci, že jsem se na setkání s Vámi skutečně těšil!“

„To bych vám skoro ani nevěřil.“ –široký úsměv-

„Ano! Můžete teď prosím našim divákům a celému světu prozradit, kde jste se naučil Svému jedinečnému umění a kde všude už jste vařil?“

„Ano jistě, proto jsem právě tady, teď už koneckonců je to jedno. Tak tedy, nejdříve jsem jen tak experimentoval sám a pak jsem zkusil něco složitějšího chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.........chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr............ chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.....no a tak nějak to je.“

„To je opravdu velmi zajímavé, skutečně bizarní příběh.“

„Vidím, že mě pořád vůbec nechápete –úsměv- no řekl bych to asi takhle: otevřel jsem si obrovské množství podniků, skoro bych řekl až...nekonečné množství, ale teď zrovna přišel čas, abych se ze všech těch nekonečných možných podniků věnoval zrovna tady tomu.“ –zářivý úsměv-

„Myslíte tady v Berlíně?“

„Tak nějak“ –nejistý úsměv-

„Výborně! Tak tedy myslím, že konečně můžeme začít a pustit se do vaření. Dámy a pánové, dnešní pořad je také výjimečný z toho důvodu, že šéfkuchař trval na tom,přinést si vlastní nádobí a kuchyňské přístroje. Takže si můžete být jisti, že dnes uvidíte nevšední věci v podání opravdové špičky ve svém oboru!“

„S tím nevšedním zážitkem máte pravdu-úsměv- ono by to bez těch udělátek vlastně ani nešlo.“

„Ano! Všichni se už moc těšíme až začnete, ale než začnete, zmíním se ještě o Vaší knize.Zběžně jsem si před pár dny pročítal Vaši kuchařku a musím říci, že je to velmi působivé. Pro diváky prozradím jen malou lahůdku, v této knize samozřejmě najdete velké množství neuvěřitelně dokonalých receptů, ale nejlepší na tom všem je, že ze všech receptů nakonec můžete uvařit jeden jediný úžasný pokrm, a to je skutečně revoluční novátorský přístup k vaření!“

„No ono to z toho nutně plyne, a osobně raději užívám výrazu kreacionistický přístup, lépe to vystihuje celou podstatu věci“-dobrácký úsměv-

„Ano! Přesně tak, Vaříme s Creatorem teď můžete zakoupit i v našem TVšopu. REKLAmchrrrrrrrrrrrrrrrrrr...........chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr......í...táme vás zpět u naší šou. Dnes den s Creatorem a jeho,musím uznat,poeticky nazvaný recept: Sám život. Jaké ingredience budeme potřebovat mistře?“

„Dobrá, zkusím to všechno vysvětlit stručně. Nejdřív si musím připravit obecné předpoklady jako malé a velké interakce, gravitaci, magnetismus, elektřinu a další pole a fy...chrrrrrrrrrrrrr chrrrrrrrrrrr....................chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...chr á...le vždycky, vždycky, musíte začít kauzalitou, bez té by to vůbec nešlo.“

„Ano, to zní všechno velice exoticky, možná naše hospodyňky budou mít problém tyto suroviny sehnat, dá se to někde koupit?“

„Cože? Ne, ne, vy to nechápete, to si musíte udělat všechno sám, teda musím Já. Takže jsem si to pro vás všechno už radši připravil dopředu, aby s tím nebyly zbytečné prodlevy, ono se to pak lépe pochopí.“

„Skvělé, to naši diváci jistě ocení, ale řeknu Vám, to musela být práce jako na kostele.“

„A víte, že ani ne, mě to jde tak nějak samo“-mrká do kamery-

„Dobrá, takže máme připraveny všechny ingredience, co dále?“

„No teď vezmu tady takovou nádobku, já jsem ji pro vás stylizoval, aby to bylo názornější, ono se to potom lépe pochopí, a všechno to tam do ní nainstaluju nebo připravím nebo naláduju, nebo jak to říct.“

„Myslím, že naláduju bude pro naše divačky a diváky nejsrozumitelnější. Ale když se tak dívám na všechny ty přísady, promiňte, nezdá se vám ta nádobka malá? Mně tedy rozhodně přijde moc malá.“

„No v tom to právě je!“-zářivý úsměv-

„Jo ono se to bude jako smrskávat?“

„Ehm, no, jak kdy. Většinou to spíš, abych tak řekl,kyne, hodně. Teda ze startu to dycky kyne krásně, ale pak to závisí na tom, jak vám ujede ruka s černou hmotou.“

„To je nějaké želé?“

„To je spíš takové lepidlo. Ale ani netušíte, jaký to je problém. Na to si dávám vždycky pozor, protože když jí tam dám málo, tak to potom....kyne....a kyne....a kyne až je to v háji. Ale já právě potřebuju, aby se to zase nastartovalo potom znovu, tak tam vždycky pro jistotu šoupnu pár černých děr. Ony mají úžasnou schopnost, že to zase pak sešoupnou celé dohromady, až zbude jedna velká černá díra a pak to zase praskne a už to lítá znova. Je to postě paráda!“-spokojený úsměv-

„To je velmi zajímavé, takže to bude jakási bábovka...“

„Ano taková bábovka to je.“-nejistý úsměv-

„A s jakou příchutí to bude?“

„No, to je dost špatně položená otázka –bez úsměvu- vy mě pořád ještě nechápete“–škrábe se na hlavě

„Teď jsem si tak uvědomil pane Creatore, že jsme si docela podobní, myslím fyzicky. Samozřejmě já nemám Vaši kvalifikaci.“

„Asi už vám to dochází.-dobrácký úsměv-Ale abych pověděl na vaši předchozí otázku, tak většinou mám z toho pocit, že je to takové hořké, mandlové, dost kyselé, ale jenom místy. Ten zbytek je docela fajn, neutrální, že to tak ladí do chuti a nedělá to problémy. A pak občas narazíte na malé kousíčky, které vážně stojí za to, a proto to všechno dělám.“

„No tak snad to bude dobré“-moderátor nejistě kouká do kamery

„Uvidíte sám, ale tenhle popis je vždycky problém. Už to takhle v pořadech dělám dost dlouho, víte? Zjistil jsem, že je to nakonec pro vás nejschůdnější metoda, jak to všechno objasnit. Ale vždycky se mě ptají na to samé: jak to chutná? A víte co jim na to říkám?“

„Nemám tušení.“

„Že je to tak,když popisujete celek kategoriemi, které jsou vlastní částem popisovaného celku a tudíž jeho součástí. To prostě nejde.“-úsměv-

„Dobrá, pojďme dále.Co teď,když už to máme smícháno?“

„Teď s tím jenom takhle zakvedlám, abych to promíchal, čili spojil jednotlivé zákony.-kvedlá-A je to ready.Teď do toho můžeme začít míchat nějaké složitější struktury. Tady v pytlíku –přisune pytlík- mám nějaké těžké kovy a tam v těch dalších ten zbytek soustavy. Prostě to tam nasypu jako prach, ono se to pak stejně zamíchá už samo.“

„Takže je to instantní?!“

„To je jedno, snažte se pochopit to důležité.“

„Dobře, mohu také přiložit ruku k dílu?“

„No, tak brzo jsem to v plánu neměl, ale když už chcete. Vezměte támhle ten pytlík a   naberte hrst.“

„Co to je?“

„To je uhlík, ten je pro vás docela důležitý, posledně jsem s ním nešetřil a vidíte jak se mi to pěkně vyvinulo.“

„Nasypat dovnitř?“

„Šupněte to tam.“-pobavený úsměv-

„Doufám, že to nebouchne, cha cha.“

„Ještě ne, na to je ještě čas, ale když se kouknete dovnitř, možná něco uvidíte.“

„Ono tam něco roste? To je fantastické, jen nevím, jestli teď zrovna mám ještě chuť to pak ochutnat. Jak jste to dokázal, to je náhoda?“

„Na to si musíte udělat názor sám-se smíchem- ale řeknu vám to jednoduše, on je to totiž uzavřený systém, tak to pracuje takhle samo.“

„Takže se to musí nechat podusit? Naše divačky si jistě zapamatují:použít tlakáč!“

„Podusit? Hm, no já používám takový tlakáč na bázi nicoty, to je zrovna tady ta nádobka jak se vám zdála malá, a vidíte jak se nám to tam všechno pěkně vlezlo. Navíc to má tu výhodu,že vám skutečně nic z prostředí neunikne, dokonale uzavřené.“

„Jak dlouho se to musí nechat takhle dusit?“

„Za normálních okolností to chvíli trvá, ale je důležité, aby se tam právě vyvinuly ty vyšší struktury. Tady to máme ale trochu urychlené při přípravě. Tak, už to bude, teď přišel čas na tu horší část.“

„Horší část?“

„Ano, vidíte támhle tu velkou nádobu, tak ji sem přineste.“

„A copak je tohle za ingredience?“

„Podívejte se sám.“

-moderátor odklápí víko-„Bože můj, to je smrad, to je odporné, to tam chcete dávat?!“

„Slyším tě, nemusíš tak křičet. No popravdě,já to tam nedávám, ale ono to tam stejně bude, to tam dáš ty.“

„No chápu proč se Vám to nechce dělat, je to skutečně odporné, musím já?“

„Jo jo, todle musíš ty.

-moderátor šáhne do nádoby,vytáhne odpornou černozelenou břečku třemi prsty a nechá ji sklouznout do rendlíku-

„To tak snad stačí ne?“

„Ale kdepak, pořádně to tam naláduj, neboj se toho.“

„A jak poznám kdy už je dost?“

„To je taková složitější otázka, ale nakonec na to přijdete z praxe, že je množství tady té břečky závislé na nepřítomnosti, nebo spíše na vzdálenosti od kuchaře, čili Mně.Já s tím vůbec do styku nepřicházím, ono to tak dělá samo. Ehm, teda skoro samo.“

„Cha, to zní skoro metafyzicky.“

„No jéje“

-moderátor láduje břečku-

„A víte, že když si na tu břečku člověk zvykne, že už mu to ani moc nevadí?“

„Jo, to je obecná vlastnost lidí.“

-moderátor teď láduje břečku do rendlíku oběma rukama-

„Skoro bych řekl, že se mi to líbí, che che.“

„Počkejte, já to ochutnám, abyste nepřebral, ale myslím, že se ještě vleze.“

-šéfkuchař namočí prst do směsi a olízne-

„Ne ne, musíte ještě, visigótové teprve vypálili Řím, toho ještě bude víc.“

„Tak já láduju...“

-moderátor teď už hystericky cpe šlichtu do rendlíku, a začíná se u toho divně pochechtávat, nakonec vezme láhev a leje to dovnitř přímo z ní-

„Počkejte! To už je moc! To už jste přidal i něco ze sebe na víc!“

-šéfkuchař vytrhne moderátorovi láhev z ruky a zamračí se na něj-

„Tak to chodí vždycky, ale o tom si promluvíme až za chvíli.“

„Promiňte, já jen že to bylo docela fajn, hehe.“

„To teď řešit nebudu! Teď mi podej tu druhou nádobku, tu maličkou.“

„Můžu se kouknout dovnitř?“

„Můžeš“

-Moderátor odklopí víčko a okamžitě se po jeho tváři rozlije blažený úsměv-

„Nádherně to voní, báječné, to se Vám povedlo. Toho bych tam dal hodně.“

„To bohužel taky nepůjde, i když tam toho dám hodně, tak to vůbec neoceníte, na to už jsem přišel. Ale zase to tam musíš dát ty, na Mně to závisí jenom z části. Pěkné na tom je to, že to taky kyne. Problém je, že kynou obě přísady, i ta břečka. Ale záleží na spoustě faktorů, hlavně na vás.“-unavený úsměv-

-moderátor nasypal kávovou lžičku zlatobílého prášku do rendlíku a pak zavřel lahvičku-

„Je to všechno?“

„Tak nějak to je, ano.“

„Nemá se to nějak tepelně upravovat?“

„No musí se tomu dát počáteční impuls energie, ale to musím sám.“

-šéfkuchař vzal rendlík a  nese ho k velké černé skříňce-

„Ještě pro naše diváky, předpokládám, že tamto je trouba nebo mikrovlnka?“

„Ano, to je taková mikrovlnka.“

-šéfkuchař dá rendlík do skříňky a zavře ji-

„Na jak dlouho se to peče?“-zeptá se moderátor-

„Normálně to trvá celkem dlouho, ale čas je relativní, takže tady to bude za minutku.“

„Báječně, takže ještě stihneme před dokončením, kdybyste byl tak laskav a pro naše diváky to nějak rychle a jasně rekapituloval a shrnul.“

„No zkusím to. Jedná se v podstatě o extrapolaci bytí, ve smyslu geometrické extrapolace koule, kdy se její obsah o nekonečném poloměru, kterým jsem Já, extrapoluje na povrch koule, o poloměru konečném. Povrch koule je pak bytí visící uprostřed nicoty. Všechno to závisí na mé existenci.“-zářivý úsměv-

„Úžasné, ještě máme nějaký čas, než bude mikrovlnka hotová?“

„Jo, ještě pár vteřin než to pinkne.“

„Vážení diváci, náš pořad si je vědom toho, že ne každý si může troufnout na takový kulinářský kousek, jaký nám dnes předvádí pan Creator. A proto ve spolupráci s ním jsem byl instruován, abych vám doporučil jeho menší publikaci. Ve zkrácené verzi se jedná v podstatě o stejné,ale mnohem rychlejší a, podle Jeho vlastních slov, mnohem

příjemnější vaření. Podmínkou je, že vařit musí společně 2 lidé opačného pohlaví. Jmenuje se to: Recept na život pro každého. K dostání kdekoli po světě.“

EXPLOZE!

„Pan Bože, to byla řacha, proč je všude tma, kde jsou všichni?“

„To bylo ono, ale teď si musíme promluvit, Adolfe!

A Vám ostatním přeji DOBROU CHUŤ!.“