Kde jste Vy pane, co lásku jste mi
maloval?
Srdce mé, štastné bylo.
Vším však štěstím tím, puklo.
Pak zaplakalo a odletělo.
Sedí ted v zahradě života květin
a táže se:
Kde jste Vy pane, co nechal jste jej
zemřít?
____________
Kde jste vy lidé, jež paletou na tvář
štěstí jste kreslili?
Ta tvář štastná byla.
Ona úsměv měla.
Ted´ stojí v oáze klidu
neštastných duší,
a ptá se:
Kde jste vy lidé, co tvář její jste
zapomněli?
_____________
Kde jste vy slzy, slané spásy,
co hladinu vyschlých očí jste zalily,
vyschlé oči, jež jste zachránily.
Ony žily.
Ony jiskru měly.
Ted´ zoufale hledají cestu vran,
které nad rájem táhly a zmizely....
a táže se vás:
Kde jste vy slzy, co vyschlé oči jste
nevzkřísily?
|