|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Meditace začala holotropním dýcháním ve dvou. Každý jsme procházely něčím jiným, i když některé momenty a symboly týkající se našeho vztahu byly hodně podobné. Má žena si hlavně odžívala terapii na jednotlivé části ega a chování.
Nejpr ve jsem ucítil vibraci v celém těle, bylo to velmi příjemné a uvolňující. Po chvíli se objevil Strážce brány do “vyšších světů” se dvěma neviditelnými pomocníky. Říkal že je pánem nebes i pekla a v ruce držel zlatý trojzubec. Na otázku jak se jmenuje řekl, že Neptun Hům. Je v astrologii symbolem vládce nevědomých sil. Trochu jsem se bál, ale chtěl jsem projít Jeho branou. Nato se dva další poboční strážci “pustili” do krocení (přeměny) mých blbnoucích a neodevzdaných částí ega. Pak ještě v tmavých koutech prozařovaly schované strachy.
Když to skončilo, přenesl jsem se do jedné pyramidy jako kněz, který má projít “zasvěcovacím rituálem”. V kobce, do které mě uvedli, jsem byl pomazán zvláštní mastí a zabalen podobně jako při balzamizaci. Nikdo nevěděl, jestli už Tam nezůstanu. To ve mně vzbuzovalo trochu hrůzy a nejistoty. Pak mě uložily do rituálního sarkofágu se zlatým víkem, pod kterým už byl jen prach z předchozího obřadu. U toho jsem vnímal, jak se rychle blíží zvláštní konstelace hvězd na obloze, která se opakuje v dlouhých cyklech a zjišťuje ji systém pyramid. Došlo mi, že jsem byl hvězdami “vyvolený” a nezbývá než přijmout tuto výzvu Pána nebes. Ten okamžik nastal! Už jsem téměř nedýchal, průduchy pyramidou vytrysklo světlo hvězd a já se v energetickém těle vznesl mezi pyramidy a pozoroval světlo z odlesků mezi jejich zlatými plášti. Nastal odraz Nebes na Zemi! To mě přeneslo na oblohu mezi hvězdy a “Vědomí Já se stalo Vesmírem”. Po chvíli s blaženým pocitem úplné uvolněnosti a svobody jsem se pozvolna vrátil zpět do svého těla. Cítil jsem, že už mě nic neblokuje od nadcházejí meditace, ve které setkání s vesmírnou Věčností a Jeho Tvůrcem prožiji naplno.
Po náhlém rozšíření vědomí kamsi do Nekonečna jsem opět prožíval virtualitu všeho kolem (vše vnímané je jen obrazem, obsahem v nějakém vědomí). Vědomí se mi propínalo do barevného, neuvěřitelně složitého a jemně strukturovaného proudění fraktálů. Vnímal jsem v tom absolutní Sílu a neomezenou Tvořivost Pána Nebes. Tak napůl jsem to prožíval a napůl jen po zoroval. Uvědomoval jsem si, že to tak skutečně je. Nijak mě to neděsilo, chápal jsem podstatu a přirozenost toho, i že to tak musí být.
Jádro “výkonného procesoru” Boha je prostě jako neomezený počítač, který si hraje a vytváří neomezeně složité reality a vědomí.... Pozoroval jsem jak se to děje, je to bezčasový a nekonečný proud archetypů Všeho. Jen jsem stále nechápal proč zrovna takhle? A co jsem vlastně Já? Jaký doopravdy jsem? Tak se mě zeptali: Máš v rukách Ničím neomezenou Dokonalost a co s ní uděláš????????????????????
Uvědomil jsem si, že toho nejsem schopen dohlédnout, jsou o Tom celé Vesmíry a Stvoření Veškerenstva, …i my! Jsme jen v jediném z nesčetně druhů vesmírů. Tak jako jsou různí lidé a civilizace, jsou i vesmíry a ještě různější, postavené na jiných principech, ale všechny jsou podobně dokonalé. V podstatě je to jakoby trochu nuda, ... být uzavřen v hradbách Nekonečně Dokonalosti Tvoření... Ale co jiného vymyslet? …Co všechno vytvořit?? Je snad lepší být ničím, naprostým Chaosem v bezvě domí???
Bylo to úžasné vnímat nekonečný Vesmír jako Jeho Tvůrce, v Jeho nekonečně dokonalém Vědomí s tak ohromnou tvůrčí silou. Pak až do rána mnou proudila bez silnějších pocitů transformační energie Boha Slunce. Celý den jsem pak vnitřně zářil a cítil se nepopsatelně božsky krásně….
|
|
|