Rozjímám nad listem
papíru počmáraným z jedný strany
v lehce povznesený
náladě bez baby bez koruny
bez chuti dělat cokoliv včera
dneska a zejtra ještě nevim
tlemim se představě svýho
komerčně úspěšnýho undergroundu
to jsou paradoxy si říkám
s klasikem
si tak potykat
se starým strejdou Skrblíkem
za utržený prachy vojet nejdnnu
půlku světa válet se
s děvkama na pláži vožírat
je drahou whiskou bejt
nad věcí a těžce vysmátej
žít slušnej spořádanej život
milovat jednu ženskou
vlastně je to jedno teďka
tyhle duševní průjmy napíšu
na počátku bylo slovo týhle
další básně o prdu o
momentální rozmrzelosti osobní
a stvořitelský aby mohlo bejt
líp, musí bejt i hůř, to
kvůli srovnání a teď prostě
není líp.