má žena po operaci zmožená, a proto doprovodím zlatou ubolavěnou ženušku na kontrolu. a když některé ty špitály uzdravují málem na potkání, tak zas některé návštěvy u vašeho lékaře vás položí, aniž byste si zaplatili.
sedíme si svorně, čekáme na ten doktorský úřad a jen se slyším, jak ze mne tečou slova: „nějak se ten svět najednou rychle naklání, nevím, jestli bych neměl využít tuto návštěvu u lékaře.“
má drahá žena potvrdila mou zdravou přírodně zelenou barvu obličeje.
tlak to nebyl, a tak mě vezou o patro níž k neurologovi a chuděrka má drahá už jen kouká, jak to všechno frčí. a protože tento stav je nejblíž hezké opici, cítím se v něm i docela příjemně, jen kdyby tolik neplaval...
sestra vlídně přispěchá s otázkou: „máte zaplaceno?“
vtipy mám rád a tenhle mi přišel taky dobrej, jenomže se týkal přímo mne.
měly naléhavější případ, a tak už sedím s lístečkem a přes mou opici zadara pozoruju cvrkot. koukám, jak minoritní občan chánovského typu ve slušných teplákách a opravdu náležitě domestikovanej opouští sedák v čekárně a tento je vzápětí „mou“ milou sestřičkou dezinfikován. a nezapomněla ani kliku. minoritní občan chánovského typu úplně asi nebyl, protože jinak by asi náležitým křikem ocenil tuto starostlivost. tento pán s culíkem v teplácích jen nahlas podotknul: „asi prasečí chřipka“ a nedal se vyvést z míry. mezitím na chodbě u neurologa jsme čím dál hlasitěji komentovali hnědokošilaté úkony přičinlivé sestřičky ze železniční polikliniky plzeň. výstup mohl být ukončen se zprávou v rukách teplákového pána s culíkem, ve které četl nahlas, a to už se smála celá čekárna - že se má dostavit na psychiatrii místo požadovaných lázní....
podotýkám, že kdybych si takovéto blbosti jen vymýšlel, nebyly by tak bizarní.
moje hlava pořád ve stavu slušné opilosti a bez náležitých opiátů jen pozorovala další cvrkot kolem opravdových pacientů a jsa na vozejku jsem najednou pocítil jistou spojitost se švejkovým revmatickým onemocněním při mobilizaci, které pojednou pomalu začalo ustupovat.
čekal jsem jen další připitomělé opakované otázky, a doktor, kterému je dlužno připsat pan profesionál, se vší úctou, překvapil. bez problému akceptoval i inteligenci pacientovu a „stav věcí“.
navrhl hospitalizaci a já se bráním: „docela se špitálům vyhýbám.“
doktor dodává: „já taky, ale nedaří se.“
„a už se cítím až na slabost podstatně lépe.“
trapnost celé té anabáze pomalu spěla ke konci a doktor jen podal konečný nález s poznámkou:
„na ct vám našli pouze mozek.“
moje drahá se nenechala jen tak odbýt:
„a to je dobře, anebo špatně?“