Zkřivená strašlivá tvář do zrcadla dívá se,

obraz svůj nepoznává:

kdo jest osoba, co marně v odrazu hledá se?

Oči nepoznávají, mysl neví.

Změnily ji za léta dosti,

zápisky života v neradosti...

Zapsal tam bolest velmi tlustým písmem,

mnoho stránek popsaných...

před obrazem zubožený vzlyká:

Už nevím, kdo jsem.

Obávám se doby, kdy zmizí rázem,

brzy však to přijde

nemohu být sám sobě lhářem.

Z rámu cizí člověk mi do tváře hledí,

ani údy už neslouží...

V honosném kočáru z kovu již sedí,

na minulost už nevzpomíná.

Na dobu, kdy poznal se v zrcadle,

s hořkostí raději zapomíná.