vracím se domů a znaven a těm ptákům je to jedno a možná ještě o to víc křičí a řvou to své jaro. a malá holčička - už jsem starší pán a jen těžko odhaduju věk takovýchto slečen - se vám, tedy mně, souká podivně ze dveří vedlejší bytovky, protože to zní daleko lépe, než paneláku, kterýžto název mi jen připomíná panelovou dobu ledovou, která je stejně s námi a do smrti.
a ta malá holčička, snad sedmiletá se točí ve dveřích bytovky a najednou jako motýl právě proživší závěrečnou fázi své podivné metamorfózy, jak roztahuje svá na obdiv vystavená křídla, tak tato holčička najednou byla obsypána hromadou menších dětí po obou stranách, co se jí vůbec nehodlali v tom jaru pustit. a tak se ty děti na jednou rozvinuli, jako ten barevnej motýlek do celého chodníku a kulili se z boku chodníku a přímo na mě. zvláštní a pěkná podívaná hezkých tvářiček kolem sebe a holčička co je teď mámou vesele - dobrý den, pane. a ten kopec malých hezkých lidiček stvořen akorát tak na hraní se hned přidává - dobrý den pane, dobrý den pane a smáli se těm slovům a já musel s nima. a sedmiletá máma si přidá navíc ještě - dětí, jako smetí a všechna ta drobotina ozvěnou - dětí, jako smetí,. dětí, jako smetí, a já celej praštěnej sladkým pytlem dobrot a přímo do hlavy koukám abych nezakop.
|
