města jen ozvěna

a ticho viditelné

již pouhým okem

přehlušit je nemohou

ani ty neustálé

kapky jež vrhají se skokem

v rytmu tak pravidelném,

jenž pokaždé je jiný

když se déšť střemhlav

zarývá do hlíny

tak jako rytmus

srdečního stahu

jenž stále marně

projevuje snahu

a křečovitá systola

naprázdno bije

neb v pravé komoře,

(a pravější už není žádná)

po tobě zbyla jen

z čistého vzduchoprázdna

smrtící embolie