POLOŠERÝ LIPOVÝ KUTHAN
Procházky do nekonečna,
stromořadí nekončí,
vůně až do ukýchání,
sladkost téměř výřečná…
tušíš konec, ale pořád se ti vzdaluje,
tušíš její tůně očí, ale někdo dotáčí pivo a tak tam rychle jdeš, krok za krokem se vpíjíš ke dnu sklenice, žiješ krátce, erekce nepomíjí,
jenom devadesát let, vzlétáš se pářit k nebi,
nikdo tě nevidí, jen slunce, jen ten žlutistý boubelín s poledními kapkami pivní a také pěny, padáš zase vprostřed stromořadí,
padáš na znak a je ti tak docela dobře a když už svítá, namažeš se ochranným krémem a je ti jedno, co říkají jiní,
odpoledne vstáváš mezi okvětím lípy, veřejně přistáváš bez placení k zemi,
její rty naznačují polibek, držíš se jejich vlhkosti, skrze veřeje pronášíš přípitek,
vyznáváš jí lásku, jiná žena tu však není,… duní zvony kostela,
pětiknizí jdou na obřad, nehledají, kde je Čuk a Gek,
někdy jdou do kostela, jindy do synagogy, třeba v Městci nebo v Kolíně nebo Jeníkově Golčově nebo do Jeruzalémské v Praze,
v Ostravě říkám, že Matka měst je moje malá a oblíbená vesnice, „bo tam na nas není nikdo zvědavy“,
takže na tyhle svatý místa, třeba jako do břevnovský barok Markéty nejdou jenom cvoci, stejně ale, vždycky mě vzrušoval víc ten její spodní,
více ten rudý ret a muži mají nejraději své orgasmy potají a bosky a taky hned,
rudé jsou také omamné květy chrpy a máku a potemnělá Klenová na šumné Šumavě,
prvé jsou až teď ty dobré knihy pubescenty nedotčeny,
neboť oni nečtou, jen se dívají a jsou u toho,
klíčenky tak odloženy v předsíni na věšáku a jen prach z nich stírají rozvedené ženy,
malebná alej je také pod Brdy, tam v Mníšku, kde cestou podél semeringu tetelí se v skalách nad soutokem řek připomenutí života, které poučuje, že jsou-li ti hadi nepříjemní, nevšímej se jich a tak, ukousnuti k smrti,
belháme se na poslední vlak,
hladov a žízniv,
usedáš do pangejtu a jíš Lovečák,
co měl být darem bohatému strýci, který si, protože je bohatý, nikdy nic nekoupí a bude mu třiašedesát…
Procházky do nekonečna,
stromořadí nekončí,
vůně až do ukýchání,
pochválen buď kdokoli,
že jiná jsi, nežli já.
|