TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 23.11. Klement

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

V dvorcích
Autor: invisible (Občasný) - publikováno 4.6.2003 (11:20:18)

dneska je jiná tma a prší
do nebe

tetuje hvězdy tupou jehlou

do žízně obrácené naruby

jako když maso rodí perlu

jsou tvé noci v nichž

hojíš polámané růže

jednou si budu přát

aby se za rohem

to prázdno nádechu

konečně vzpříčilo cestám paměti

hluboko vrytým do tváří

aby se propadlo za barvy obrazu

abych…

jednou ano – ale teď

teď se ještě dívám

jde se mnou naboso
na přikrčené hory dětství
do úvozů nicoty

a domů

Poznámky k tomuto příspěvku

cit-i-zen (Občasný) - 4.6.2010 > To vypadá hodně dobře!		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

pegasi (Občasný) - 4.6.2010 > pacilo sa...		Doporučil

		<reagovat

paryb (Občasný) - 4.6.2010 > *		Doporučil

		<reagovat

Mlž Svatý (Občasný) - 5.6.2010 > Já chci taky vědět, co je to metličkovitý, mně to zní jak metličkový varixy:DDD co si na ně jedna příbuzná onehdá pěla antiódy...		Doporučil

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 5.6.2010 > Mlž Svatý> no právě

		<reagovat

tuik (Občasný) - 5.6.2010 > jj		Body: 4 Doporučil

		<reagovat

travail (Občasný) - 4.6.2010 > je to krásné, jen někde hluchá místa, pro mě. zdá se mi, že "žízně naruby" by tam nebylo třeba a potom se mi nic nevybavuje pod "aby se propadlo za barvy obrazu". to jsou místa, kde ztrácím pozornost (snad ke svě škodě). proto 4...		Body: 4

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 4.6.2010 > taire> K žízni naruby - takovej ten pocit, kdy už po ničem netoužíš, neb ani nelze, není síla, touha, motivace - neplést s přesycením propadlé za barvy obrazu je vlastně něco podobného v jiné smyslové rovině - prostě je jedno, jak nádherně bude ta věc vylíčena. je jedno všechno. radši ani nevidět. tak asi tak. nevím, má-li báseň vůbec smysl, je-li nutno vysvětlovat, co autor jak vlastně myslel, snad ano...

		<reagovat

	Mlž Svatý (Občasný) - 5.6.2010 > invisible> "nevím, má-li báseň vůbec smysl" Má! Že pochybuješ!

		<reagovat

	travail (Občasný) - 5.6.2010 > invisible> A jé, tady se zase ukazuje, jak si pořád vykládám básně jinak, než jak je zamýšleli jejich autoři. S tou žízní jsem totiž měla pocit, že je to ještě vizuální popis noci, kdy se zdá všechno naopak - že v té představě je to jako by pršelo nahoru, odtud žízeň naruby, měla jsem pak dojem, že už vlastně podruhé říkáš, co tam jednou bylo. Jasné, chápu. Ale bylo by to asi tedy lepší říct jinak; zvlášť, když tím, co se propadá, je prázdno, to je taková dost obtížně představitelná, abstraktní scéna... A podobný pocit mám i s těmi růžemi - že by možná stálo za to doříci to trochu "návodněji" - třeba snažíš se hojit apod. protože ona je tedy vlastně ani nehojí, jestli to chápu dobře, protože to už vlastně není možné... Čtenář si vždycky něco najde, nebo já jsem si tady rozhodně našla...:). Ale děkuju za to vysvětlení. Taky vím, že to, co si tady jen tak radím, není lehký udělat. A myslím, že ta báseň má smysl aspoň pro tebe - zní mi jako jedna z těch, kterými si člověk dělá v hlavě pořádek, takové jakoby přemýšlení (a možná i řešení) v jiné rovině... takže smysl určitě má.

		<reagovat

	travail (Občasný) - 5.6.2010 > taire> Aha, Mlž to už řekl za mě:).

		<reagovat

batchainpuller (Občasný) - 4.6.2010 > takový trochu metličkový

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 4.6.2010 > batchainpuller> ... tak tady nerozumím já - metličkovitý?

		<reagovat

	batchainpuller (Občasný) - 5.6.2010 > invisible> metalový

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 5.6.2010 > batchainpuller> Díky za vysvětlení.

		<reagovat

	Mlž Svatý (Občasný) - 6.6.2010 > batchainpuller> Taky díky... takže to je to, čemu já říkám "metlošský"... metlošský varixy... Mlž se omlouvá za žvanění blbostí:-))

		<reagovat

Mlž Svatý (Občasný) - 4.6.2010 > Já tam nejdřív četl "hnojíš polámané růže":D - by se mi to asi líbilo mnohem víc, než "hojíš polámané růže", to mi přijde takový už malounko patoeticko - tisíckrátřečený (subjektivní dojem) - ale i tak krásná báseň!

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 4.6.2010 > Mlž Svatý> ...hnojíš polámané růže no, dobrý - příště. Možná to kdysi kdesi mohlo zaznít (a co dnes už ne?) - ale ať jsem ta slova obracela jakkoliv, mně subjektivně zněla poměrně výstižně a k tomu místu textu patří. taková ta donkichotská marnost, co chce řešit i věci poudálostní. a navíc zcela neadekvátními prostředky - tak asi takhle. každopádně díky - už je pohnojeno.

		<reagovat

	Mlž Svatý (Občasný) - 5.6.2010 > invisible> Mně by se to s těma růžema hodilo do nějaký balady od Nicka Cavea:-)

		<reagovat

	Mlž Svatý (Občasný) - 6.6.2010 > invisible> Teď koukám, že jsem napsal "patoeticko"... to je nějaká nová společenskovědní disciplína? :DD

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 6.6.2010 > Mlž Svatý> Pokud ne, pořád ještě máš čas ji založit

		<reagovat

Michelle (Občasný) - 6.6.2010 >		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

whispermoonlite (Občasný) - 7.6.2010 > stále se k tomu vracím, přiznám, že sem to nepřečet ani na první, na druhý pokus, ale až na pátý, šestý. určitě víš, proč jdeš touto cestou. snad je to jen shoda okolností, že mě v tomto období zajímají spíše cesty vedoucí opačným směrem. - hloubkové obrazy, které se samy ze sebe zdají vnášet zajímavost a nápaditost do textu, se mohou rozlézat do nekonečna. vjemy a prožitky lze dělit na drobnější a detailnější, každý z nich je možné obrazně opracovat a přidávat k němu další vrstvy. (určitě i to byla svého času revoluční metoda, vzpomeňme např. Prousta, Woolfovou, nebo Joyce) - s nekonečným čtenářským nasazením lze tak proniknout do všeho, co funguje. přesto si myslím, že cílem nemůže být chtít čtenáře "utopit" v libovolné hloubce, aniž by mu byla poskytnuta odpovídající kyslíková bomba. - tou bych označil jakýsi okamžitý náboj, okamžité proudění iontů, bez ohledu na formující se celek textu. - a mělo by platit, čím hlouběji a odvážněji se autor/-ka pustí, tím intenzivnější a silnější by měl být záchranný druhý pól, který čtenáři poskytuje. - čtenář, troufám si tvrdit, se nechce "topit" zároveň s autorem, a pokud ano, zpravidla jen s tím, že spoléhá na povinnost autora jej vynášet zpátky na hladinu. prostředky pro "vynášení" na hladinu mohou být různé. zmínil jsem okamžitý náboj. jiným by mohla být tvarová diktatura, neotřesitelnost s níž se text před očima stává objektem. stále odepsané z mého pohledu nejsou ani metaforické vynálezy, nové jazyky. - snad každý by mohl přijít s nějakým dalším prostředkem, vlastním jen jemu samému/jí samé. pokud jde o aktuální básničku, dá se tušit, že jsem se o tom všem rozepsal z toho důvodu, že v ní nerovnováhu nacházím. - obrazy jdoucí do hloubky a do detailu jsou nesmírně náročné na prostor, který kolem sebe vytvářejí a v němž se čtenář pohybuje. - není-li protisíla proudění odpovídající síle odporu, který text čtenářské syntéze klade, nezanechá-li ve vědomí otisk, jehož svítivost je dostačující pro zákruty jeho úžin a mezipatrových přechodů, není to v mých očích "ono". - a samozřejmě, i se sebeironickým úsměvem, v konečném součtu na nic jiného než na to ono poukázat nemohu. ještě konkrétněji, vážně bych zvažoval, do jakých hlubin a detailů prožitků se chceš pouštět s tím, aby je text unesl a nešel směrem motivického drobení, které pod/za/nad sebou nemá svého neúprosného ředitele, ne-li rovnou diktátora, a to ne směrem ke čtenáři, abychom si rozuměli, ale směrem k sobě samému. - hledal jsem pro to slovo, našel jsem drobení. aby nedošlo k případné další mýlce, nechci tím implikovat, že motivy spolu ne dost souvisí, nebo že text nedrží pohromadě. - chci naznačit, že akumulovaná energie syntézy není dost silná, resp. že není v rovnováze s nároky na její uskutečnění. A stopu k tomu hledám v hloubce a detailnosti, do níž se pouštíš. na druhou stranu, rád bych i připustil, že právě to, co nyní vnímám jako brzdu, může se po čase vyjevit jako záruka delší trvanlivosti a že doba návratnosti je u této básničky delší, než na co jsem zvyklý. - uvidíme. :)

		<reagovat

	invisible (Občasný) - 20.6.2010 > whispermoonlite> Díky za tak zevrubný rozbor. Víc než si můžeš myslet s tebou sohlasím - především ve věci nedostatečné energie k syntéze jednotlivých motivů. Malér je, že nedostatek něčeho ještě neznamená chybějící vůli k tomu kterému kroku, ba právě často naopak. To zní asi alibisticky, což. S tím poskytováním záchranných pólů čtenáři (autorem) nemůžu souhlasit zcela - přijde mi poměrně legitimní brát poezii jako formu HLEDÁNÍ oněch pólů právě ve čtenáři, jakkoliv tady to zjevně asi nefunguje. Nevím, je-li to ovšem dáno právě uzavřeností a obecnou nesrozumitelností textů (ne každý si dá práci s rozklíčováním každého verše jako Ty), a tam, kde nikdo nečte ni nemůže nastat očekávaný dialog. Asi je to moje chyba, nevím. To míjení. V každém případě Ti moc děkuju za přínosný koment a omlouvám se za opožděnou odpověď.

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + pět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game