TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Někdy
Autor: Lucianna (Občasný) - publikováno 3.7.2000 (10:40:25), v časopise 3.7.2000

Někdy se cítím
jako bych už všechno prožila
a všechno znala
že bych už radši vůbec nežila
připadám si tak moc malá

To se pak svět točí
a já zkouším běžet v protisměru
jako blázen
polykám rtuť z teploměru
těžce dopadám na zem

A ta zem tolik studí
je studená jak duše dnešních lidí
každý myslí jenom na sebe
existuje Bůh, co všechno vidí ?

Někdy se cítím
že už mě nic nepřekvapí
ale když mě vezmeš do náruče
náhle se všechny beznaděje ztratí.

Poznámky k tomuto příspěvku

Lord Kikin (Občasný) - 5.7.2000 > Vynecham-li deaily, tak se to i pekne rymuje.(moje blba slabost pro dokonalost...) Jen jednu vec bych podotknul... Z nestastne lasky vznnikaji basnici. Je to skoda, nebo fajn?		Body: 3

		<reagovat

KSTK (Občasný) - 5.7.2000 > Tato báseň se mi celkem líbí, a to hlavně její začátek. Ten konec možná chtěl ještě trochu promyslet...		Body: 3

		<reagovat

Gala (Občasný) - 5.7.2000 > Hezká básnička s nejlepší možnou pointou. V té náruči už ani ty duše dnešních lidí nejsou tak studený, že jo.		Body: 3

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game