Kati a páteři

už chystají soudní

slavný tribunál

když plížím se

z postranní uličky

na sobě černé

punčochy

a jinak nic

a jen v klobouku

si odnáším

tíhu všech svých

provinění

vždyť občas zpívám

v chrámech za svítání

a ptáka nevyhnala jsem

z trámoví nad stříškou

postelí zanedbaných

ta duše blízká schází

která by slyšela

můj nahý křik

za soumraku,

i za nocí,

s soudci nelítostní

zatím brousí si

zarezlé sekery.