|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
/Život by mohl být tak krásný, kdyby jej fanatický člověk nemusel žít a směl se:
dívat jako ideální historik z ptačí perspektivy milénií/
Avšak:
Než věku věčným být je lepší být peklu pekelným
Zavřených očí sluncem zaslepení, velikým světlem hloubek temna v nás
A
Nehledat v kalužích pravdy, jež nelze smýt
(Nenávist,) (smrad) (a vzdálenost všech slov)
Když ležíš opilý a sám jak kapitán, koráb trny Páně proražený ke Zdi
Polykáš déšť, léčíš svět léčkou pijavic
(Anestetikum)
Jak slova stéká po stěnách světa
Jež nikdo nevyřkne
Tvou láhev poloprázdnou
Jejíž nápoj vpíjí čas
Tvůj život takměř prázdný
A někdo zhášen je tužeb těla i duše přívalem
Vzdálená nevysvětlená možnost napíchnout své srdce a žít
Jíž řešil naivně v údolí šera bezcestí
Tiše teplá chladne krev
Výstřelem bolestných výstřelků radosti
A z kalných očí nasáklých krví čpící alkohol
Ti z tváří smyje hřích Spasitele jako zbraň pernatého hada z nebe
Než k sobě přijdeš od sebe odloučen na daleký nejdelších břeh nadějí
Kde konce ticha nalézá ve své bolesti každý sám
Víra nevěrného Syna – chrám smrti na kříž, do středu světel jak netopýr se zatmí
(Odpustek)
K bráně, jíž prochází světelná podívaná svobodou spoutaných turistických sandálů
Zrnka písku k věčnosti zanechaná větrem času na poušti
Jako bičíky bijí o život skryty pod příkrovy slov
Když plní úlohu světlonošů nových světů a hledají přístav zrození z pěn pohlaví
Kapek, jež svlaží zem, jak příliv kypří rádlem lidmi zkalenou tvář ráje
Vždy znovu dopadne s třískotem a zmrazí střepy v ledové ticho noci
A vše začíná zas nově v tuhé těles nádobě, v děloze; in saecula saeculorum, amen
Nebýt přitom je
Bezelstně bezbolestné
Mrtvolný stav
/Protože děcku se všecko zdá tak ohromné. Celý svět je dobrý, zdá se mu. Je lehké být dítě, těžší jím zůstat. Jim patří království nebeské. Šaškům a dětem. Životu/
Neboť jsou tak tyranská
Jako pomerančová šťáva na stránce sbírky zvůle básnické
Roztomilá jak vztyčený prostředník s úsměvem policajta
Bezbranná jak duše na smrt oddaného mučedníka
Na palubě letadla
---
PS
Byl jsem tak naivní
Svět odložil veliké zrcadlo, v němž se maně shlíží dětské tváře
(Naše sny nám předem zrobili továrny v miliardách kopií)
Tak na to zapomeň, poněvadž nezapadneš do předpřipravených cest
A jednou přijdou tě mlčky obelstít slovy tvých úst
Pak vidíš znovu je lapat na sladké jak ryby po dechu
Jako polykání pohřebních slin nad rakví
Němé učinili děti a jejich paže řevem zdvihli k pozdravu
Řeknou: vyplň, podepiš, přijď za měsíc
Našel jsem zrcadlo na půdě mezi fotkami
Z minulého století jako navrstvené špíny, pachy, prokletí
Když do něj pohlédl, udiven spatřil zrak
Adolfa Hitlera, jak hledá, tápe, pokouší:
Proč jsem zde?
K čemu, proč?
Věčnost odpoví věčností
|
|
|
