Poezie I
Mám rád tu vůni
dobrých slov:
těžkých jak zjara
přitesaný krov
A ještě cítím
jazyk širočiny
když odlétají třísky
lehké jako stíny
Mám rád tu vůni
dobrých slov
Hliněný erb
O dřevo pře se
oheň s větrem v polích
i voda z mraků propuštěná
Podzim má v pase zavěšené zlato
Sténá A z úderů má strach
Znovu si jdeme pro ta pasování
pro třetí úder deště
s blátem na botách
Venkovani
Já je znám z písní
ve kterých každou noc bolest
ušlapává trávu…
Pro hlubší hlas
vždy opřeli se o dno džbánu
a vyčkávali až se ráno vrátí
Já je znám z písní
i jejich zajizvené rány
nebolí – však stále platí
(l.p. 1973-1977)
|