Ne, dnes ne
pointa
Odklopila jsem v sobě kráter
pij až do dna
říkala
jsem kdysi
Místo smutku plných slz radosti
z oken dýchá ústavično
směju se
jak to nejlíp okolnost povoluje
Dívám se přitom
do stěn
Moje myšlenky pomalu kráčí po ulici
nesnažím se zastavit
tok naplňujícího
kroku
Líbí se mi to
jen vím, že by se nemělo
nic z toho dělat
Někdy si vadím
Zase válím se
po prázdné vaně
sem a tam
A z vedlejších pokojů cinkají příbory
chtějí mi propíchnout
ucho
Dnes i dnes nedívám
se do nikam
Už ani normálně
nic nevidím
Stáčím se pro svůj pocit
že ten jediný mě naplňuje
nemocí
nemocí
Dobrovolně tonoucí
jsem
Koexistuji sama se sebou
jenže to je jako citrón
a tak píšu po zdech fixou
nenávistné vzorce
Proč ne?
|