"Jellymann G. zatápějící I., (( … aneb O překážkách, zvyšujících se s blízkostí cíle ))
Jellymann G., poté, co jím projela vlna konceříjnového chladu, vytahal z koše zmačkané papíry -hotovil se zatopit v kamnech. -Ještě dříví naštípat, část na třísky, a donést;... . -Pak uhlí hustými vidlemi nabrat do uhláků (( prach přitom vytřepat )), a ze sklepa donést. -Ještě zápalky… aj! -jen jedna- a "zlomila" se !; ... .
To Jellymanna taktéž "zlomilo" -dojít do trafiky na rohu již, jak "...zdálo" se mu , toho veřera prostě „nezvládal“.
“Odjedu na Jih, hned ráno“, rozhodl se náhradně vyřešiti svůj problém.
Pak ovšem, chladem nemohouce dospat, přeci jen k ránu vyrazil do ulic; v (( jiné, mnohem vzdálenější než ta "jeho", dávno zavřená )) trafice kýženou lákavě "hrkající" krabičku nakoupil, a po návratu do bytu v kamnech zatopil.
Cesta nejen na Jih, ale vlastně i na jakýkoliv "jiný" jih se tím pro něj opět odložila na neurčito, i když by mu zřejmě mnohé obohacující podněty taktéž přinesla.
„Tož příště kliďánko kdykoliv“, nabízel se mu nazítří soused ohledně zápalek. Na něj té noci nouzí "zaslepený" Jellymann G. neupadl.
." |