A tak si mě našla...

jednoho večera, paní Nemoc.

Osiřelá,

šla na to zvesela, když se pak loučila, jako by křičela - už nejsem opuštěná.

Dala mi všechno a jako by nic,

u dvěří lísteček – nepřijdu víc.

Poháry bezmoci vypíjím bezedné,

umírám, bojím se ... v naději bezcenné.