Je chlapík ten, kdo nikdy nezkrachoval, má vždy úspěch? Nebo ten, kdo stále padá a znovu vstává?
Je chlapík ten, koho jen chválí, mluví o něm, že je dobrý? Nebo ten koho neustále kritizují?
Je chlapík ten, kdo má plno přátel, protože je úspěšný a bohatý? Nebo ten, kdo má jen jednoho, který si ho váží?
Je chlapík ten, co nikdy neonemocněl? Nebo ten, co se zdravím denně bojuje a žije?
Siddhártha Gautama byl princ v Indii, dříve než se stal Buddhou. Žil v bohatém obydlí obehnaném zdí, aby tak byl chráněn před vnějším světem chudoby, stáří a nemocí. Poté uslyšel písničku a po jejím vyslechnutí se rozhodl, že se podívá za brány paláce.
Vše bylo připraveno. Všude byli jen mladí, zdraví a krásní lidé. Princ Siddhártha se ale rozhodl podívat do jiné ulice. Uviděl chudé, staré i nemocné lidi. A rozhodl se žít životem těchto lidí,... Dál ten příběh mnozí znáte.
Jak jsem se tak dnes procházel okolo rybníka uvědomil jsem si, že mé pády, krachy jsou tady, abych byl silnější.
Často mě kritizují, a já jsem silnější, protože dělám to, co dělat chci. Chvála by mě oslabila.
Nemám žádné přátele, ale mám čas na sebe, abych byl lepším pro přátele, kteří příjdou. Ti, kdo zůstanou poznají mou snahu být lepším.
Má nemoc mě posiluje v chuti žít. Žít zdravěji, lépe a šťastněji. Získávat sílu pro život a jeho dávání. Přijměte tento dar od autora této úvahy.
|