Jdu po dvoře a nejpitomější ze všech mi připadá slepice, pak jdu dál a pitomější je ještě uřvaná perlička, nadávám na celý svět a žerou mě i kozy s tím svým věčným mečením. Pod nohy se mi motají kočky a dožadují se hlazení, když se tedy ohnu, že je pohladím, káči pitomý, utečou. A prší. Říká se, že nejvíc nám vadí to, čeho se sami dopouštíme. Vadí nám ti z lidí, co mají tytéž chyby jako my, nevadí nám oni, ale jejich - vlastně naše chyby. Uzavírám to tedy takto : jsem pitomá jako slepice, důkazem je i to, že bych ze svého kurníku taky nejradši nevylezla dřív, než se rozední, kdybych nemusela. Jsem pitomá jako perlička, kolikrát se i slyším, jak hlasitě přesvědčuji o svých pravdách. Jsem koza, umektaná, pořád nespokojená, co na tom, že jsem skromná. Nejsem tak svéhlavá jako kočka, ale taky utíkám, když mě chtějí pohladit, protože nevím, co s tím.

Jdu dál a prší. Déšť mi nevadí. Pes přišel a posadil se poslušně přede mnou, pohladím ho. Holubi přeletěli zahradu a přistáli někde na dvorku, ráda sleduji jejich let. Ovečky tichounce spásají trávu a pohled na ně mě uklidňuje, navíc krásně voní. Poslušný pes, poslušní holubi, poslušná ovce - ti mi nevadí. Umektaná koza, která obdivuje poslušnou ovci. Ustrašená slepice, která vzhlíží k holubům. Já, která dokážu pohladit jen poslušného psa. Nejistota, strach a nespokojenost, co ke štěstí přišli uprostřed řádu. Něco na tom bude, .......ach jo, líp, kdybych tu plachetku neodsunula..........Mám ráda pořádek, opak mě děsí. Každá věc,která nemá v mém životě místo, mě z počátku vystraší,hledám pro ni regál a když ho najdu, je dobře, když ne, letí do koše. Mám dokonce ráda i takové muže, ty co vědí kudy kam. Hledám svůj řád všude a píšu o létání. Měla bych nosit na hrudi velikou ceduli s nápisem : Bacha, tahle ženská jen mečí a mečí !!!! ........a slepice nelétají, ani hlavu nezvednou, když nad nimi krouží holubi, jen hlídají ten žvanec na zemi a ten kout, do kterého zalezou až je zase něco vyděsí.