Šla jsem po ulici kolem dlouhé kamenné zdi, o to delší, že nikde neměla branku nebo výklenek, kterým bys uviděl svět za ní. Chodím tudy denně a dnes poprvé jsem našla dveře, nevím jak jsem je mohla přehlížet. Cítím, že bych měla chytit za kliku a otevřít je, vejít do zahrady nebo do parku…opravdu nevím, co je za zdí. Ale protože jsem hodně přemýšlela a uvažovala, co by tam asi mohlo být, představuji si velkou zahradu plnou mohutných stromů a starou dřevěnou lavičku. Na konci zahrady by mohl být starý dům v anglickém stylu, cihlový, neomítnutý s velkým schodištěm před vstupem a s velkým schodištěm místo chodby….Já ti mám pocit, že za tou zdí je konec mé cesty a nebo řešení a mám strach podívat se pravdě do očí. Budu dlouho chodit kolem kamenné zdi a míjet dveře jako doposud, už nechci znát pravdu a tuším, že nenajdu hned tak odvahu otevřít dveře. A bylo líp, když záhadná zeď žádný vchod neměla. Pokušení je někdy silnější než předsevzetí a zvědavost silnější než strach. Třináctá komnata – znáš to !!