|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Včera se slunko zlobilo a trávu neslyšel jsi růst ani nevonělo seno život si užíval svůj půst moře hladinu nezpěněnou
Moře, co nosíváme v sobě oceány snů a nekonečné touhy vteklo do uzounké strouhy ještě včera a vyschlo do večera
Ještě že k ránu pršelo a možná už v noci sny klepaly mi na čelo touha řvala bez pomoci
Překrásně voní jako čaj a cinká na kopcích zvonky z mateřídoušky je můj kraj oblaka nosí lampionky a srší jiskry jak ochočení draci proto nerada se vracím
Moře mě unáší a hýčká strouha je zase bezpečí někdy však docela úzká smyčka která mi nesluší a dechu nesvědčí.
|
|
|