Kdo poznal lásku a hned ji ztratil?
Všechny emoce se
promíchají a najednou nevíte, která je pro Vás ta správná.
Co všechno může
láska vzít a dát? Dává neuvěřitelná křídla a pohled na svět.
A vezme toho moc. Hlavně srdce, které utopí se všemi
emocemi. Připadáte si jako blázen s rolničkami.
Jak začíná?
Myslíte si, že všechny ty filmy o velké lásce začínají
dávat smysl a že ji konečně sami prožíváte. …..ale prdlačky. Je to jinak. Prožíváte pouze svou představu o velké
lásce a namlouváte si, že je to ta pravá.
A jak poznáme pravou lásku? Dá se vůbec poznat?
Začíná různě, třeba velkou přitažlivostí a vášní. Vrháte
se na sebe a nemůžete tu vášeň utišit. Prožíváte ji spolu na nejroztodivnějších
místech, kde i Vaše představivost končí a začíná jiná. Jste překvapeni, jak Vás
to pohltí a najednou máte pocit....jo, to je ono. A
zase prdlačky. Přijde rozbřesk a cink, cink….pouhý přízrak a klam těla. A
vášeň je pryč a zůstává pocit blázna s píšťalkou. Jejda, jak jsem mohla být tak
naivní a hloupá. O tom to ale není. Projde si tím většina z nás. Možná to tak
má být, abychom si uvědomili, jakou má láska mít podobu.
Je úplně jiná.
Začíná pozvolna jako květina, kterou zasadíte. Vidíte jak vyroste první lístek a
těšíte se, až doroste druhý. Uvědomíte si ,jak je
křehká a přitom i pevná. A skládanka začíná dávat smysl a zapadat pěkně do
sebe. Podobáte se jeden druhému a vytváříte mu zrcadlo. Odrážíte se v něm a
uvědomujete si, že ten odraz jste vy a díváte se sami na
sebe. Líbí se Vám ten pohled. Najednou máte chybějící
sebevědomí a neuvěřitelnou sílu vše zvládnout. Den za dnem si otvíráte srdce navzájem.
S úsměvem se těšíte z každého dne a na
chvíli, kdy zase budete spolu. Stanete se jeden pro druhého sluncem a
nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Toto je nejfantastičtější pocit, který se
nedá nafilmovat ani popsat. Kdykoliv se na sebe podíváte a jste spolu, tak
zapomenete na všechny starosti, cítíte se v bezpečí jeho náruče, hovory jsou nekonečné,
všude zvoní smích a přitom všem se neustále máte nutkání dotýkat se...tyto pocity jistě patří k té velké a opravdové lásce.
Druhá věc je, zda je Vám osud nakloněn. Co takový Romeo a Julie.
A pokud nám osud není nakloněn. Co s tím?? Budeme s nepřízní osudu bojovat? Ano, ano......a stokrát
ano. Jenže jak můžeme bojovat
s jeho rodinou. To je bezmocnost , vzdušné
zámky a stává se z Vás Sančo Panča.
A říkám si,to opravdu nejde. Kolem dokola mi
v uších zní rozumný ustoupí,
prý se to tak říká a taky všude tam, kde se rodí správná morálka. Ale proč já
mám být zrovna rozumná?? Tak dlouho jsem na tu lásku čekala, snad celý život a jakmile ji najdu, mám ji ztratit? A ukažte mi
někoho, kdo lásku odmítá. Nikoho takového neznám. A tím, že lásku ztratíte, tak
s ní přichází i pocit, že nic podobného již nemusíte zažít. Brrrrr..... .ani se mi o tom
nechce psát.
Bolí to a bolest je opravdová a nepopsatelná. A padáte
hluboko a hluboko a nemáte se čeho zachytit. Je to volný pád do propasti svého
srdce. A co čeká na dně ? Bolest, smutek a prázdnota. A
pocit, že nikam najednou nepatříte a svět kolem je děsivý a ohromný. A všechny obruče na
srdci, které Vám vytvořila láska se jedna po druhé lámou až se vaše srdce
rozlomí a pukne . Nic nedává smysl a chcete od
milované osoby co nejrychleji utéci. Utíkáte rychle od všeho, co Vám ji
připomíná. Kam, ale můžu utéct? Není
kam. Máte jeho vůni pod nehty a vrytou do kůže.
No a co teď s tím??
Babo raď, ale tady žádná není?
Kdo mi poradí a utiší mou bolest??
Záblesk!!! Něco mne napadlo.
Možná mohu tomu všemu přestat věřit a řeknu si, že to byl
pouhý sen. Hrozně zlý sen.
Probudím se a bude vše jak má
být. Ano, chci se probudit, aby ta neskutečná bolest skončila. Probudím se vedle
něho, v jeho náruči a moje srdce bude zpívat.
A tak jako Petr Pan budu křičet...................já
věřím na lásku, a jo a
jooooooo