|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Prostě jsem.
Možná jsem od tebe dostala víc
než dva
měsíce
blízkosti nadoraz
Už nelámu si vaz
každou myšlenkou
obtočenou
kolem jeho těla
- stromem
nad kořenama
duše nad úpatím hor
Samota je svázaná
nahá
a bezbranná
a uznat to je
pohledem
rozprostřeným
krutým večerem
vzpomínání
(Pr)osekávám se džunglí
po liánách
do korun
pokaždý když sáhnu
do svých strun
pokaždý to vydá tóny
černých tůní bez paměti
kde křičí
křičí moje děti
a má těla
vydávaná napospas
každý vlas
je křikem
křikem po klidu
bez studní hloubek
umírání
Brání
něco mi brání
něco mě strhává
z bot
do holých nohou
na křemení
změní
se svět
za tuhle tvoji daň?
Braň si svoji samotu
do úplnýho chrapotu ji
braň
Neumím dát víc
|
|
|