"
"O „nejspravedlivějším králi“, aneb "O dvou stranách téže mince".
I.
Bylo vyhlášené jedno království, neboť král, který tam panoval, "předával" odsouzence na smrt
ještě takzv. vyššímu soudu Božímu -a "ten", bez výjimky, dával dával odsouzenci trest mírnější.
Jellymann G. ale věděl, že i Bůh dělá zde na Zemi výjimky, aby řád zase tak okatě neporušoval matematické "zákony", a chtěl celé věci "...přijít na kloub".
Když J. zjistil, že onen Král je "náhodou" vlastně jeho spolužák ze základky, neotálel již více, a po pár týdnech cesty vyprahlou pouští, hustými lesy, ba i terénem kopcovitým zaklepal na bránu příslušného královského paláce.
"Náhoda" tomu také chtěla, že otevřel mu sám král, který procházel zrovna po nádvoří kolem vrat, a Jellymann G. vyhnul se tak zdlouhavé
proceduře pro "neobvyklé" příchozí. ...-Ó, tos Ty, příteli, kde bereš se zrovna v tomto království ?
J. mu účel své návštěvy -i když mírně zaobaleně -to se ví, věděl, že vysoké funkce "...některé" lidi neblaze poznamenávají, a tak nevěděl jistě, jakou reakci může očekávat-, vyložil. -Ale -jeho přítel, onen král, se nejdříve
posmutněle, přeci potom snad ale i s určitou jiskérkou v oku pousmál... ...a pak - se přímo „...rozchechtal“.
Plácnul zkoprnělého Jellymanna G. po zádech: -V tom případě jdeš zrovna včas, "...včas" ocitl ses v těchto zdech ! . -Proč jsi tak zkoprněl ? Soudci z
města přivedli mi muže zase, co za přečin
proti zákonu pozemskému jakýsi v relativně krátkém čase dle
zdejších zákonů propadnouti hrdlem že by „...měl“. -Jen se mnou pojď a doprovoď mě, prosím, do „ ...síně“, kde provedena bude ta zkouška, která Tě tak zajímá. Nemůžeme již meškat, čas proti nám teď hraje; v zemi této
dle zákona i nad králem moci větší míval kat, a Kat také ještě stále má je... .
-Moment, ale zákon je přeci králův, a králem jsi přeci Ty... ? podivil se Jellymann. -Stačilo by přeci jen tak málo... . -...kdysi
bývávalo, odtušil král. -Zákonodárnou moc má rada moudrých... ...tedy teď se nazývá "...sbor" ten
již jen prostě "parliamentem", ...naštěstí, ušklíbnul se král. Na
moudrost -na moudrost si i dříve jenom hrál, a teď, a teď to již alespoň nezastírá. Zákon
je u nás samá díra ...a já -já jsem
zde tak maximálně proto, abych právě uděloval... ...no, nějaké ty milosti, a tak.
V chodbě narazili na štíhlého mladíka; měl na sobě zřejmě na míru šitý tmavomodrý oblek i s vestičkou, ladící k žluté košili se zlatavou, třpytící se kravatou, a i s malými stejně zlatě zářícími korunkami, vkusně našitými nad knoflíčky rukávů jeho saka.
Zdánlivě (( ? )) bez zájmu na okamžik pohlédl Jellymannovi G. do očí, byl to ale ten "druh" pohledu, "pronikající" až do morku kostí; Jellymann se bezdečně otřásl, jak zamrazilo mu v zádech.
"To je náš šašek", vysvětlil mu polohlasně jeho spolužák král, ale hned se na mladíka zprudka obořil: "A co ty zde ? Za chvíli začínáme ! Jaktože již nejsi v tom správném kostýmu ?"
V mladíkově tváři se mihnul jakoby náznak vzdoru, hned se ale shrbil, a drže jedno rameno s komíhající, jakoby bezvládnou rukou o něco výše než to druhé, zkřivil svůj dlouhý obličej do až bláznovské grimasy, a kulhavě a s úklonami se šina k jedněm dveřím, zaskuhral:
"Ó můj králi, králi náš... ...Ty
znáš mě dobře již as, na svém místě budu "...ležosedět" opět
"...včas"! " ..., a zmizel z chodby.
"Zajímavý člověk", zamyšleně prohodil J. G.
"Ale, lump je to..." zabručel král. -"Dávno bych jej vyhodil, je ale bohužel asi nejschopnější -a nejchytřejší také- ze všech lidí tu u dvora. Zná mnohá tajemství o Světě, i o životě i smrti, apod. ...-je, samozřejmě, narozen v Rybách. Vládne několika jazyky. A navíc -za jeden plat -vymohl si, mimochodem, a to nejen k mému podivu, jen děvětadvacet stotinek "stříbrného" za den- ...dělá i poslíčka, i písaře mé pošty soukromé, a strážce mých stráží, a např. také neuplyne den, aby
nezjevil mi nějaký ten "...zbytečný" výdaj
z mých pokladen... ...pokud se mi něco znelíbí, vyřeší to "...rychle", ve chvíli... ...ale -především, lump jeden, když pošlu si jej do města pro svačinu, vždy se trefí do mé chutě. -Ovšem, co naplat, na některé věci se jej zeptat také nemůžu", posmutněl král. "Ale to pochopíš možná později sám..." ; ...za "chvíli".
U vysokých dvoukřídlích dveří ze zastavili. Král sundal z věšáku šarlatově rudý královský plášť s hermelínovým límcem a konci rukávů, před nevelkým zrcadlem si urovnal korunu, přičísnul
vlasy po stranách, a pak i vous, umělý
chrup pevnějc zkous, a
tu a tam provedl i další menší úpravu.
-Tak, a teď otevřeš dveře, a necháš mě prvého vstoupit. Ne, že bych tak rád hrál. Troškou
toho divadla je ale třeba někdy lid si "...koupit", řekl král.; ... . Jellymann pokrčil "rameny", a
potlačiv "...puzení" -dle svého zvyku- pohlédnout nejprve, kam
že to vstupuje, ...pominul žalostně klíčovou dírku (( ...zvědavostí
přitom přímo vřel ! ))... ...a "...poslušně" ty příslušné dveře "...panu králi", "spolužáku
zřejmě kurážnému", ...otevřel.
Hned za králem pak i J. G. vstoupil do "...kryté" prostory rozsáhlé, přeplněné lidmi, zřejmě
rovněž zvědavými (( zakopli přitom málem "...o toho šaška z chodby", co, zřejmě záměrně, s hlavou loktem podepřenou, v ošuntělém šaškovském oděvu, se -i s tou svojí grimasou- blaženě natáhnul rovnou před tyto dveře, kterými museli -J. G. s králem- asi nutně projíti )).
Celá zkouška pak probíhala následovně: král, poté, co vyslechnul přísnou řeč jednoho soudce zpravodaje, nechal oznámit, že jako hlava státu ... bla bla bla ..., na "zákony" otců
že samozřejmě dbá, ale že přeci jen
ještě před "vyšší mocí spravedlivou" se on, jak jest známo, běžně "sklání", a že tudíž
tuto zkoušku zvanou Boží ještě, za pomoci mince provésti že se "...neubrání".
I vytáhl pak z kapsy zlatý tolar, řekl, že tento za nástroj Boží teď bude brán, že
padlá hlava bude znamenat, že i odsouzenec o tu svou vzápětí přijde, a orel pak že
naopak, že život mu bude zachován.
-Napětí v sále dalo by se snad krájet; -J. se díval, zda král přeci jen něco "...hraje" ?.
Král povstal, vyhodil tolar zručně do vzduchu tak, že ten provedl několik přemetů, a nechal jej pak dopadnout na nepružnou podložku, zřejmě k tomu účelu zhotovenou, žlutou šňůrou ve výši kolen vkusně
kolem
obkrouženou. -Pak rozhodil do řad diváků hrst kuliček, aby tak určil nestranné svědky, a ty pak vyzval, aby přistoupili blíže.
-Orel ! Je to orel !!, vykřikl hned prvý z těchto, co chvatně k podiu přikvačili, a další v okamžiku -možná i mnozí nevěřícně, přeci ale- vně ohrádky
té v předku popsané, a pro obřad
asi předepsané -přisvědčili.
V celém sále, jak se tak již po chvílích napětí stává, se
rozpoutala vřava, lidé se smáli, někteří naopak zřejmě nesouhlasně spíš
postranně promlouvali polohlasně ke
svým sousedům...; ...-no
prostě, "rozebzučel" se celý dům.
Král ještě, drže mikrofon, využil
chvíle, a lidu rázně, hlasem "...mocným", připomněl: -...tak, pro „...všechny“ časy rozhodoval, rozhoduje, a rozhodovat bude On... ...-jen
On ! ...Nezapomínejte !!
J. G., hrůzou téměř nedýchajíc, úlevou teprve teď řádně vydechl.
-Bůh ve Tvé zemi působí nanejvýše rozumně, řekl pak Jellymann G. tiše, aby
právě pouze král "...to slyšel", když dav, za
sebou popadané stoličky apod. urovnav, již spíše jen šeptem
mezi sebou rokujíc, -i když s lící napětím ještě růžolící- spořádaně, mravně zadem vyšel „...ven“ (( ...a notář
stvrdil vše na pergamenovém papíře )). -Jak
je to možné, a jak to, že zdá se, že je to v takovém rozporu se státy nejen sousedícimi, a že celkově je to
až k "...nevíře" ?
II.
Král, ten jeho "...dávný" přítel, se pousmál. -Dobře tedy, Tobě důvěřuji, a tak Ti to povím.
-Víš, vzal jsem tento úřad s velice těžkým srdcem, znaje "...tvrdé" srdce zdejšího lidu. Přemýšlel jsem dlouho, předlouho, jak zachovat jeho bázeň před soudy a před zákonem, ale zároveň však, abych neporušil Zákon Nejvyššího, který, jak Ty jistě víš, zapovídá usmrtit osobu svobody volného pohybu již zbavenou, a tedy tím i možnosti dále významněji nějak škodit.
Riskoval jsem i, a radil jsem se s mnohými našimi bývalými spolužáky, které přeci jen znám již od dětství. -Radil jsem se s A.D., který je advokátem, jak možná víš, ale ten -i když sice "...nezakrytě" za-u-jat, jak
komerčně dala by se tato možnost více pro
stát po-...-jat -, posmutněle konstatoval, že zrealizovat můj úmysl je, dle všech jeho nabytých zkušeností, prakticky nemožné. -Radil jsem se s B.S., co stal se soudcem, a radil jsem se i s S.S., co stal se spisovatelem. Bezvýsledně. Pro prvého to byl políček právu, výsměch justici, kopanec nekorupci; pro
druhého navíc snažil jsem se prý vykonstruovat životnou
... nekonstrukci.
Náš spolužák E.G., co stal se zase učitelem, nejenže neporadil, ale navíc to považoval za vysoce nepedagogické. Že až nevídáno. A
radil jsem se i s K.Z., co knězem se stal... ...a také marno.
...Tu, zdrcen, potkal jsem jednou i Janečka, víš, toho, co hlupáčkem - v dobrém- jsme jej ve škole nazývali. Ten, chlap jako hora, stal se kovářem. -Tak a ten, představ si, se zamyslel -a
považ -během chvíle to i měl ! -No, popravdě řečeno, více bylo těch chvil, ale přesto, jedině jeho nápad mě oslovil..;. ... -a teď již stručně : vzal
mě k sobě na kovárnu, a s kladivem, s klešti a žhavým kovem (( a to vše ručně! )) mě, "královského učně",
"trošku" vyučil; .... .
-A pro mne pak nebylo již tak složité nenápadně vyjeviti -řádově potřeboval jsem jen "dny"-, touhu
po exkurzi do naší „mincovny“ ; a aby
nebylo toho dosti, předem
jsem si vymohl i „...zkoušku“ mé netušené, dosud skryté „pa-zručnosti“.
A vytáhl ten předchozí tolar, pečlivě znovu „...zapadlý“ v hloubi kapsáře jeho královského pláště. -Vidíš ? Orel a orel, a přesto -nebo právě díky tomu, vlastně -hlava žádnému v zemi této, hlava zatím, s Boží pomocí, jak jsi se správně doslechl, nechybí.
III.
… Obloha potemněla.
IV.
J. G. se radostně rozesmál. -Tak to je tedy celé jeden hezký kousek, jako sen... ...ale, jen
tak mimochodem, jak tenhleten jsi
toho z mincířského "...pekla" dostal ven ? Vždyť
museli Tě neustále ...mnohé oči sledovat ! -Jak? Jednoduše. Upustil jsem v pravou chvíli svou
"neutuchající" "dravou pílí" "perně vydělané" dva
své pravé tolary -správně "...oboustranné"-
na podlahu, s tím, že dnes je tedy den... ...kdo
nalezne je, nechá jeden v mincovně za ten, co jako vlastnoručně "zhotovený" "suvenýr" si hodlám s sebou odnésti, a ten druhý pak, že náleží jejich nálezci. -Naštěstí, „...uchechtnul“ se
král, bylo
to přesně tak, jak své poddané jsem znal. V okamžiku byly "...všechny" hřbety k zemi sehnuty, a jelikož každou z mincí našel
samozřejmě někdo "jiný", nastal spor o to, která je ta, co má býti vrácena, a která ta, kterou je možno si ponechat; v
nastalé vřavě pak "tu
snad nejdůležitější ránu mého života" nepozorovaně, jsa nástrojem Božím, s Boží pomocí, pro svůj klid -a
nejen kvůli svému klidu, ale -a to především- k dobru "...veškerému mému" lidu- jsem "...zvládnul" přesně, přepečlivě zasadit...; ... :) .
-Cha chá, radoval se Jellymann G. nad moudrostí a důvtipem svého dávného přítele. -A co vlastně dělá Janeček, kde je, a jak se mu vede... ...-byl po zásluze odměněn ??, vzpomněl si ještě pojednou .
Tu král zvážněl. -Víš, je to smutné, ale v tom právě spočívá, myslím si, ta královská pozemská odpovědnost. On „...jediný“, v celém království, zná to tajemství oné mince – vždyť byl to jeho nápad. A znáš jej přeci, rád se veselí a přitom i napije, na svůj jazyk pak „pranic“ nedbá. Ženu má sice ne sobě v tomto podobnou, ale může se jí kdykoliv proříci... . A on sám
je bytostí přímo zářící, kolik jen lidu hned po ránu, za večerů, ale
i za celého dne navštěvovalo jeho kovárnu, a se všemi byl zadobře, se všemi tak rád rozpravoval !
-Chápeš snad, že nemohl jsem jej nechat „jen tak“, dál se
věnovat jeho ženě, dětem, řemeslu (( ...a že začínalo se mu dařit... )) a zábavám, při
tom všem, co může způsobit jediné neopatrné slůvko z jeho úst, jeden "...neviňoučký" flám, kolik
životů -ale vlastně i celou započatou "...výchovu národa"- by mohl zmařit !
Král se najednou napřímil, jeho rysy ztvrdly, oči se zahleděly někam do dáli. -Vím, nebude se Ti to líbit, ale věz, že i já jsem se rozmýšlel dlouho. -Náš „hlupáček“ Janeček je zatím v nejhlubší kopce tu pod hradem; je, bohužel, pevně přikován. Jídlo
a vodu -co jídlo a vodu- nejvybranější
pokrmy a nejlepší vína z mého stolu -vždyť nejen já, ale celý národ, celé království může mu za tolik, tolik toho býti vděčno- mu
nosím jen já sám. -Ale -
dokud je naživu, je také pro stát neustálým rizikem; jen tohle například si vem -kolik nocí jsem probděl ve starosti, že nějaký dozorce přes nejpřísnější zákaz přijde k
jeho dveřím, a "něco" vyslechne; co věnoval jsem tomu "...volných" chvil, co hodin po
nádvořích "...sám" jsem prochodil... !.
-Bůh, který jindy se mnou takřka přímo hovořil, tentokrát mlčí. Vím jen, že mám jednat, že nečinnost v mé situaci, kdy jsem na sebe vzal „...takovou“ odpovědnost, je horší než „téměř jakýkoli čin...“ -anebo mi snad... -a po delší době přestal král přecházet, zastavil se a otočil tak, aby viděl Jellymannovi G. přímo do tváře- ...-anebo mi snad -ale konkrétně a jasně ! -poradíš Ty ??
Jellymann G. šáhnul "naučeně" pro Boží radu, když "...nehrála" mu zrovna "přímo v srdci"; ale -ó hrůzo ! ...také jen "...prázdno".
V.
Rázem si uvědomil, proč asi
jen tak "málo" i "...vysokých vládců
nebes" stává se králi pozemskými.
VI.
… -Soud bude příští týden, přečin je „...vykonstruován“, rozsudek, jak je běžné, znán předem. Dokonce jsem již pečlivě vypracoval podklady pro pozdější Janečkovu plnou rehabilitaci, mám je uložené na dně trezoru, může je tak použít třeba i můj nástupce. Vdovský důchod jeho ženě, a sirotčí pak dětem jeho v nejvyšší možné výši byl již vyměřen... ...budou se přímo topit v zlatě, v tomto státě jen málo bohatších bude osiřelých dětí, a jen "málo" bohatších bude ovdovělých žen... ...-stačí datum dopsati, a můj podpis přidat... ...-vím, že v celém státě "...hnůj" budou na mne kydat... ...vím, že se nad tím i někdo z mého aparátu zřejmě pozastaví, vím, že si možná i pomyslí, a možná že i nahlas praví: ...-á, protekce, tak jako tak, byl to přeci jen jeho spolužák... ; ...ale to je mi jedno již, po tom všem;... .
-"...Jeden" problém ale ještě mám. Abych zachoval tradici, kterou nastolil jsem sám, musím znovu na závěr provést tu "...zkoušku" mincí... ...jenže tentokrát potřebuji tolar se dvěma hlavami...; …jestli "...vyjde" i má druhá exkurze, budu ho mít v pondělí večer na stole .
VII.
J.G. vyšel na chodbu jako v mrákotách. Jakmile se dostal ke svému batůžku, duté holi, klobouku a karimatce, co nechal ležet pod schody, se, stále otřesen, sbalil, a vrávoravě vyšel na ulici.
Když ovšem doploužil se k městské bráně, ještě toto dopoledne "...směrem obojím" tak lehce průchozí, zastoupil mu cestu nějaký policista, zřejmě vyšší hodnosti. V ruce třímal faxovou sjetinu, ještě čerstvou.
-Pan J. G. ? Mám příkaz Vás zadržet, a mávnul mu přímo před nosem tím světlocitlivým lejstrem. -A přímo z královské kanceláře ! Prý si s sebou odnášíte pro náš stát něco velice, velice důležitého, významně zvýšil hlas. -Jakto, zadržet ? Nejsem občanem vašeho království ! A co odnáším ? Prohledejte si mě důkladně, a třeba hned tu na místě !, vzbouřil se Jellymann. ... -Jestli se to dozví moje EU, budete
mít velkou potíž, velké
potíže ! I vy, osobně ! Okamžitě jestliže... -Cha chá...! No, myslím, že totiž vtip je
v tom, že... ...dostáváme sice z EU rozvojové a nějaké další dotace, a tak
můžem např. platit i ty, co byli by, chudáci, jinak bez práce, ale jinak, jinak na to vaše slavné "...EU" zde -a nejenom já- hezky zvysoka, s prominutím, "...se...u"....; "EU" se právě asi "...nic", jak je jeho
zvyk, "vůbec" nedozví, my
jsme zcela nezávislá velmoc, my... ; ...ale podrobnosti případu neznám, to je pravda, zrozpačitěl mírně onen oficír. -Ovšem kolega-, mávl rukou k maličké služebně u vrat, již
o vás informoval "...Hrad"... ...a vidíte, ukazuje mi, že sem přijíždí královský kurýr ! -Posečkejte tedy chviličku, řekl teď již téměř prosebně.
Jellymann G. sice mírně zaváhal -krajina kousek za branou nevypadala ovšem již tak svobodně jako dopoledne; tak tedy, spíše rezignovaně než naštvaně, složil svá zavazadla opět do prachu, ke zdi domu na okraji ulice, a opřen zády o tu zeď, pomalu se sesunul k "...nim" dolů. Seděl však jen chvíli. Vepředu ozval se
zvuk mopedu, a hle ! ...snad jeho známý, "mladík- šašek" , "mistr převleků" ? -Tentokrát v šortkách, vytahaném tričku, ale v těžkých tmavých botách a ve veliké neprůhledné přílbě s královským zlatě třpytícím se znakem obratně zabrzdil těsně u něJ. Rozvážně -nebo spíše jen důstojně ? postavil motocykl, zkusil, zda pevně sedí na podpěrce, a sundal si přilbu. Byl to opravdu on.
J. zvedl se ze svého posedu.
-Pan Jellymann G. ? Mám zde ve vleku jmenovací (( ...-dal
si s tím teď, ještě před obědem, značnou práci... )) dekret
od krále. A s mírnou úklonou -jakoby ale opět s tím svým sotva "postřehnutelným" úsměškem letmo prolétlým jeho jinak jakoby voskovou tváří- (( ...a přeci -předtím v tom převleku jako šašek zářil !, uvědomil si J. )) ze zavadlového boxu mopedu podal Jellymannovi svitek s červenou, "...také" voskovou pečetí; ta byla ještě měkká, prostě dočista čerstvá.
-Cože ? Jmenovavcí dekret ? Pro mne ? J. G. rychle podpisem ztvrdil tomu šaškovskému pikolíkovi převzetí, a zlostně, ale přeci jen s určitou dychtivou zvědavostí jal se pečeť odstraňovat; červené konečky jeho prstů pak zanechávaly otisky
po celém bělostném okraji.
Text zněl neformálně, spíše jako "dopis": -...jsem se sice v Tobě mírně zklamal, ale ve snaze nabídnout Ti určitou možnost nápravy s okamžitou
platností Tě jmenuji, jak dle Ústavy dovoluje
mi má
pravomoc, pro celý příští týden (( tedy po celý každý den a pro celou každou noc )) Nejvrchnějším katem-vykonavatelem našeho království.... ...s platem Tvým 1,2 zlatého tolaru / měsíc... ...doufám, že věděl jsi již předtím, že (( nepřeji si mezi námi žádné nové pnutí... )) vůči tomuto mému rozhodnutí jsi se podle zákona vzdal možnosti odvolat se svým podpisem při převzetí; ... :).
-Hm, katem ? ...zvednul překvapeně obočí oficír, co nahlížel mu přes rameno. -A jen na týden ? A s platem 1,2 tolaru měsíčně ? To za ten týden máte... počkejte... no,
takových 30 stříbrňáků přesně, jestli dobře počítám (( ...je únor, ...sic ! )). -To
já nemám za "...měsíc", a "utahaný..." bývám jako štěně... ! -Co se tváříte tak vyděšeně ? Takové
štěstí Vás
přeci potkalo !
-Já... opět zdrceně zablekotal Jellymann G., nesnáším dost dobře pohled na krev, víte...
-...-na krev ? Ha há, nenechte se vysmát, je vidět, je vidět, že opravdu nejste zdejší ! Za celou tu dobu, co vládne tenhle král, se
odsouzenec "...žádný" popravy ještě nedočkal !
-...ale já vím, o co králi jde ! Chce mě zatáhnout do problému, který si bude muset asi řešit sám. Já...
...já se katem -byť by jen na hodinu- státi nehodlám ! Došlo mi, jak
král to vymyslil. Ale já mám přeci ještě na výběr, jaký
další životu svému dáti směr. -A mám ještě dosti sil... .
-Ale... ...to bych Vám neradil ! Za odmítnutí králi přeci "...vždycky" býval trest... . Chcete kvůli rozmaru podivnému svému následky
královského hněvu nést ? Popravy
se u nás opravdu již několik let nekonají, to pravda jest, zato kriminál... ...ten
"...funguje" tu dál ! A fest !
Jellymann G. se ohlédnul, kdo to promluvil. A -to
zřejmě velitel hlídky, co v čele asi stodvaceti
ozbrojenců zřejmě chvatně přikvačil. Ti, ještě ve tvaru, patřili
zjevně k vycvičenému útvaru, i když teď zmoženě porůznu se opírali o své
bodáky, tanky a samopaly; ... .
- Podivujete se, na co tolik sil ? Král předpokládal, že budete se zpěčovat. A král prý i ví, že
jde o "...osud" celého našeho království ! Říkám si: kde "...ďáblové" takového lumpa berou... a vzal jsem tedy
rovnou rotu celou. -Ale, zkraťme to: mám napovězené -pokud
Vaše odpověď bude setrvalé "...ne", "...u sta hromů", pod hrad Vás vezmu, a v kobce, ne
nepodobné "...hrobce", ale ještě spíše hrobu, na
padesát let -po kterých k květu "...živému" věru nebudete
moci přivonět- nechám Vás přikovat. Dále pak utnout "...všechny" prsty, a také prý řádně oslepit, a jen
čistou vodu podávati pít ... ...-a hlavně -jazyk vyříznout ! -Tak co, ještě
chce se vám do těch pout... ?! -Ještě
se chcete zpěčovat...?
... a zachrastil Jellymanovi G. řetězy před očima. -Král má tolar...! zařval Jellymann, sebrav v sobě zbývající energii, když tu přerušil jej z více než té stovky hrdel smích. -Ano, "král
má tolar", a řekl bych, že má i více "...jich" - bere, pokud je známo, 29 zlatých měsíčně, a kromě toho ještě nějaké ty "nezdanitelné" náhrady, příspěvek na PHM, na královskou stravu, na svůj krk, že nosit musí hlavu, na rekreace, na reprezentaci, na pohotovosti po práci, na své poradce, na "...udržovací dávky" společenské elitě...; ...na éra...; ...et cetera, ... posměšně
mu řekl ten stráže velitel.
-Tak ptám se znovu: ...jdeme ?
(( ...pokračov. ))
Z cyklu „Půlené pohádky z půleného světa“, ... .
." |