Večer zavoněl

županovou bělobou

kohouta jsme zařízli

byl starý, dlouze se

pekl, v té noci

kdy byl úplněk

a byla tak jasná

a větrná

byl jsi tak mužný

když jsi uvěřil

že tě miluji

jen stromy hřměly

a nad postel s nebesy

zalétl oknem beze skla

do trámoví

zahřát se pták

a ráno jsme se divili

že kohout nekokrhá

bělavá vůně županu

zestárla tak znenáhla

když vymetali jsme

trus soví a sokolí

z těch na chvíli

zapůjčených

chladných komnat..