den je s ukradenou sponou slunce rozcuchaný
jsem na kraji města a neznám jeho jméno
provazy pršení se lepí na suché patro nebe
- to město je jazyk plný pórů
pohárků chuti i nechutí
skelně se zubí
je to škleb moderního pastevce
stáda a hejna lebek se svatozářemi z lampoví
zimní noc je konečná - bezuzdný chřtán
pro malá světla okamžiků
kdy jsou lidé vymýšleni
ve vzduchu jsou kapsy plné hluků a ticha
- dutý lom řeči o hradby těl
vypráví že jedině mrknutím jdou vypnout vidiny
rozpité a vratké - každodenní
|